- Domů
- O čem se mluví
- Týrané děti jsou na tom kvůli koronaviru hůře, hovorů na Lince bezpečí přibývá
Týrané děti jsou na tom kvůli koronaviru hůře, hovorů na Lince bezpečí přibývá
Datum publikace: 02. 04. 2020
Periodikum:
supermamy.maminka.cz
Karanténa, nouzový stav i uzavření škol. Některé děti to mohou vnímat i pozitivně - jsou doma se svými rodiči, povídají si s nimi a dělají věci, které v „normální“ době z důvodu nedostatku času nedělali. Ovšem existuje skupina dětí, které doma trpí a nejraději by se vrátily do školy - týrané děti nebo děti z problematických rodin.
Nařízená karanténa ovlivňuje celkové klima rodin, ovšem v případě domácího násilí jsou na tom právě týrané děti nejhůře a jsou nejvíc ohrožené. Jak říká mluvčí Linky bezpečí Regina Jandová, linka sice zaznamenala mírný pokles, ale jinak došlo ke změně: „U chatu je nárůst zhruba o 25 procent oproti roku 2019. Také u e-mailové poradny máme nárůst, i když zatím mírnější – asi o čtrnáct procent oproti minulému roku,“ říká Regina Jandová. Děti tedy využívají více on-line kanály, v případě týraných dětí může být důvodem strach z toho, že budou prozrazeny a rodiče je uslyší. Psát a chatovat je jednodušší, nikdo se nemusí nic dozvědět.
„V podstatě se dá říct, že děti řeší i v těchto dnech stejné problémy jako obvykle, tedy nejčastěji psychické obtíže a vztahy v rodině, ale i mezi vrstevníky. Výraznější nárůst, asi dvacetkrát častější než loni, jsme zaznamenali pouze u témat strach z nemoci a hospitalizace, kam většinou spadají obavy z koronaviru,“ dodává tisková mluvčí Linky bezpečí. Obvyklé problémy dětí jsou však samozřejmě ovlivněné současnou situací. Téma karantény (hlavně omezeného pohybu) se podle Jandové v kontaktech často objevuje, byť není tím primárním, kvůli čemu dítě volá.
Podle psychologů musí zvláště týrané děti prožívat velký stres, ten prožívají i děti, které vyrůstají v nefunkčních rodinách, kde jsou přítomny alkohol a drogy. Školy pro ně byly místem klidu a úniku, pobyt v izolaci je utrpení. I proto se u řady dětí mohou nakonec objevit úzkosti a strachy, které se projeví třeba až později. K tomu přidejme stres z toho, že se děti nemůžou stýkat se svými kamarády ani si popovídat z očí do očí. Přestože starší děti využívají chytré telefony a počítače ke komunikaci s vrstevníky, leckdy to nemusí stačit. „Situace vytváří nápor na psychiku všech členů rodiny, což ne každý zvládá. Dostupné nejsou často ani odborné služby, ne každý odborník může nabídnout alespoň on-line formu kontaktu, ne vždy je to dostačující, ne každé dítě to může využít,“ vysvětluje Regina Jandová.