Těžký uděl macechy. Jak získat důvěru dítěte? Nepouštějte se s ním do boje

S nevlastními rodiči mám bohaté zkušenosti.  Život  mi zpestřily dvě právoplatné macechy (a nemálo žen, které na tu roli aspirovalo) a dva partneři mé matky. Macecha číslo jedna mi připadala skutečně jako z pohádky: stejně zlá a zákeřná. Celých těch 11  let , co jsem s ní musela trávit každý sudý víkend, část Vánoc a dva týdny prázdnin, dávala jasně najevo, že by byla nejradši, kdyby mě a sestru otec zavedl do hlubokého lesa a tam nás nechal napospas divé zvěři. Vždy pečlivě hlídala, aby se nám otec nijak extra nevěnoval, jinak žárlila.

Dohlížela, aby alimenty byly co možná nejnižší, kapesné jednou za uherák se nám otec odvážil dát jen v její nepřítomnosti. A k té bohužel docházelo málokdy. Peníze, které jí dal otec na dárky k mým patnáctinám, si nechala a já dostala skleničky po babičce a reklamní ubrus od Coca Coly. O mně, mé sestře a naší mámě nedokázala říct nic hezkého. Byla jsem pro ni Ivana (jmenuju se Iva), já jsem jí musela říkat "teto". "Na to, abys mě oslovovala jménem, se necítím," vysvětlila mi "tetička". Dny, kdy jsme byly "u táty", byly jak za trest (jistě i pro ni).

Celý článek najdete zde: https://www.denik.cz/spolecnost/kondice_-jake-je-to-byt-macechou.html