Syndrom zavrženého rodiče: Máme soudní znalce na něco, co neexistuje

„Syndrom tzv. zavrženého rodiče neuznává ani jeden z vládních rezortů, které mají vliv na rozhodování rodinných sporů o dítě. Syndrom není uznán jako diagnóza ani v mezinárodním měřítku a kliničtí psychologové a psychiatři s tímto pojmem vůbec nepracují.“ Tolik internet. „Syndrom zavrženého rodiče nikdo neuznává. Ať ho soudy přestanou používat proti dětem,“ čteme slova poslankyně TOP 09 Jitky Chalánkové.

Argumenty používané proti existenci syndromu

Ministerstva jí v tom dávají za pravdu. Opět z internetu: „Opakovaně a trvale dochází u nás k mylnému překladu pojmu ‚syndrom zavrženého rodiče‘ – Parental Alienation Syndrome. A z toho vyplývá i zavádějící výklad celého jevu. Anglický výraz ‚alienation‘ znamená ‚odcizení‘ – nikoliv zavržení, jak se bohužel opakovaně, ale mylně uvádí. Respektive takto jej mylně do českého povědomí uvedl a přeložil populista tohoto jevu, psycholog Eduard Bakalář,“ uvedla před časem pro server Lidovky.cz někdejší mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová.

Nic proti nezbytnosti přiměřeného překladu. Nelze vyvolávat dojem, že tímto syndromem se projevuje rodič. Leč pozor – trpět (ve smyslu strádat v jeho důsledcích v chování potomka) zavržený rodič trpí. Název přece jen není to nejpodstatnější.

Argument, že syndrom zavržení neexistuje, neb není uveden v platné klasifikaci duševních chorob, je sice zdánlivě neprůstřelný, leč lze v něm najít prvky tzv. eristické dialektiky. Tj. vedení sporu tak, aby nám bylo nutno vždy dát za pravdu. V patřičných seznamech není uveden namátkou ani syndrom sesazeného prince, syndrom vyprazdňujícího se hnízda, syndrom prostředního dítěte, syndrom nadměrné závislosti na rodičích (u dospělých osob), syndrom pozdního nedělního odpoledne a mnoho dalších…

Syndrom možná neexistuje, jeho příznaky ano

Dovolím si osobní úvahu: Syndrom popsaný nejprve v USA R. A. Gardnerem a u nás tak propagovaný Eduardem Bakalářem byl mj. využíván tzv. militantními otci. Jde o pány, s nimiž lidově řečeno bylo u soudu zameteno, leč oni neviděli ani v náznaku „břevno v oku svém“. Nejeden z nich o – jak známo slepou – spravedlnost usiloval s taktem řeznického psa. Akce vyvolává reakci.

Pokud čirou náhodou – přinejmenším podvědomě – usuzujete, že dítě patří tomu, kdo je porodil, pak se ve vás probudí lingvista a ctitel mezinárodní klasifikace nemocí. Co tam není uvedeno a co (no fuj) není správně přeloženo z angličtiny, existovat prostě nemůže.

Celý obsah najdete zde: https://www.vitalia.cz/clanky/syndrom-zavrzeneho-rodice-mame-soudni-znalce-na-neco-co-neexistuje/