Strašák dnešní doby. Dětem chybí příroda, odnáší to jejich psychika i intelekt
Venku tráví naše děti jen polovinu času, který věnují mobilům a internetu. Důvod? Je jich několik: příliš mnoho aut, hodně kroužků, úzkostní rodiče a města, ve kterých si není kde hrát. Odnáší to dětská psychika, zdraví i intelekt.
Jako malá jsem po skončení školy hodila tašku do kouta a šla „za barák“ hrát si s kamarády. Nijak jsme se nedomlouvali, ani nebylo jak, vždycky tam někdo z party byl nebo jsme na sebe zazvonili: „Čus, jdeš ven?“ Naším nejoblíbenějším místem byly keříčky mezi domy nebo parkoviště, které na začátku 90. let bylo většinou poloprázdné. Doma jsme měli být buď do tmy, nebo se parta postupně rozpadla, když první z rodičů z okna zařval: „Domů, večeře!“ Nic z toho mé děti nezažívají. Hrát si chodíme do parku, kolem domu není kde. Všude stojí auta, občas i na chodníku, z druhé strany domu vede rušná čtyřproudá silnice. A tak o víkendu doháníme, co jsme zameškali přes týden, kdy jsme venku tak hodinu, nanejvýš dvě, a někdy vůbec.
Jen na konec ulice!
Do přírody na sedm minut. To odpovídá i dva roky starým závěrům výzkumu Nadace Proměny Karla Komárka, který ukázal, že dnešní děti ve věku 6 až 15 let tráví denně venku zhruba 1 hodinu 40 minut, o víkendu o hodinu déle, z toho v přírodě (lesy, louky, pole) jen 7 minut ve všední den a 45 minut o víkendu. Mobilu, internetu a dalším digitálním technologiím věnují času dvakrát více. Celosvětově, alespoň co se vyspělých zemí týče, se také výrazně zkrátila vzdálenost od domu, ve které se děti běžně pohybují.
„Generace našich prarodičů měla rozsah volného pohybu mezi 10 až 15 kilometry, naši rodiče v 50. až 70. letech minulého století se ve svých devíti letech mohli pohybovat sami do vzdálenosti kolem tří kilometrů. Dnešní devítileté dítě se může samostatně pohybovat tak na konec své ulice,“ poukazuje na data urbanistů, kteří se zabývají plánováním měst, architektka Mirjana Petrik z iniciativy Město přátelské dětem. „Ještě před pětadvaceti lety bylo zcela běžné potkávat hrající si děti na ulici před domem, na náměstí, v parku, bez doprovodu rodičů. Dnes ale ulice ztratila v životě dětí svůj význam,“ všímá si matka a zároveň pedagožka vyučující na ČVUT. Dnes se pobyt dětí ve městě omezuje na místa předem určená pro hru a rekreaci a oddělená zdí nebo plotem – hřiště, školy, družiny, kroužky, sportoviště. „Děti dnes nejsou součástí městského dění jako kdysi, připomínají jakási zvířátka za ohradou,“ řekla Mirjana Petrik v lednu v Českém rozhlase.
Rodiče, nebojte se
Důvodů, proč děti zmizely z ulic, je několik. Ten hlavní je jasný – auta a hustý provoz. „Auta města doslova obsadila, volné plochy se zastavují, rodiny se stěhují do satelitů na okraje měst. S většími vzdálenostmi od centra se zvětšuje i závislost na autě, a naopak snižuje míra času, který trávíme venku,“ podotýká architektka. Nejsou to ale jen auta a nedostatek volných prostranství, co vyhnalo děti z ulic. Svůj podíl mají i úzkostní rodiče. Jejich děti vyrůstají v nejbezpečnější době, jak ukazují různá data, například čísla o únosech dětí neznámými lidmi, která jsou na historickém minimu.
Rodiče ale potomky střeží jak oko v hlavě a moderní technologie jim to velmi ulehčují. Do školy vozí dítka autem a vybavují je chytrými telefony a hodinkami, aby věděli „kde zrovna lítá“, a pomalu se bojí poslat je samotné do obchodu na konci ulice. A ani na venkově není situace o mnoho lepší. Děti tam sice častěji mají k dispozici zahradu, na kterou mohou vyběhnout a pohrát si, mimo svůj domov si už ale také hrají méně než dřív, podle Mirjany Petrik dokonce ještě méně než městské děti.
Celý článek najdete zde: https://www.denik.cz/zdravi/deti-zdravi-pohyb-venku.html
