Sportu se v Česku věnují spíše děti z finančně zajištěných rodin, ukazuje výzkum

Smiřme se s tím, že časy, kdy dnešní generace čtyřicátníků a padesátníků mrskla po příchodu ze školy aktovkou do kouta a do večera běhala s ostatními dětmi venku, jsou pryč. Dříve mezi největší tresty patřilo dostat "zaracha", dnes se rodiče bojí pouštět děti ven bez dozoru. Dětem samotným se logicky ven nechce, protože tam nikdo není. Všichni totiž – pokud vůbec – sportují organizovaně v oddílech a kroužcích. A tady začíná kámen úrazu.

Analýza Tomáše Periče z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze je výmluvná. Za organizované sportování se platí. Sportovní aktivity financují podle Tomáše Periče až z osmdesáti procent rodiče a podle druhu sportu jde o stokorunové až desetitisícové částky. Výsledkem je, že děti z méně vzdělaných a chudších rodin sportují výrazně méně než děti rodičů s vyššími příjmy. Tím, jak se sociální nůžky rozevřely, dochází mezi českými dětmi k extrémům. Buď sportují nadměrně, nebo téměř vůbec. Je prokázáno, že menší děti, které potřebují na kroužky doprovázet, sportují pravidelně a častěji, pokud jsou pro ně vhodné oddíly a kluby vzdáleny do tří kilometrů.

Výzkumy dále ukazují, že zejména děti ve věku prvního stupně základní školy se pravidelně hýbou, pokud mají hřiště, plavecký bazén nebo jiné možnosti vyžití vzdálené od domova maximálně kilometr. V momentě, kdy rodiče řeší složitější logistiku a musí potomky po kroužcích vozit autem, nebo je doprovázet městskou hromadnou dopravou, dochází k další selekci podle finančních možností rodiny. V solventnějších rodinách často dětem taxikaří matky, které jsou v domácnosti, případně si rodina na rozvoz dětí po kroužcích najímá chůvy. V chudších rodinách – pokud si jeden z rodičů nemůže dovolit zkrácený úvazek, nebo nedisponují zdarma pomáhajícím příbuzenstvem – toho děti do deseti let mnoho nenasportují.

Celý článek najdete zde: https://www.idnes.cz/onadnes/deti/deti-sport-cviceni-vaha-pohyb-zdravi.A190406_134742_deti_abr