Samoživitelé potřebují flexibilní práci, ne speciální opatření, říká zakladatelka Klubu svobodných matek

Vaše nezisková organizace funguje již třetím rokem. S jakými problémy se na vás samoživitelé nejčastěji obracejí?

Tito rodiče se ocitají v nejrůznějších vypjatých životních situacích. Maminky nás žádají o pomoc s vymožením dlužného výživného, dáváme jim i veškerou právní podporu, kdy jim pomáháme s vyhotovením nejrůznějších dokumentů k soudním jednáním a podobně. Dlouhodobý problém je pro ně nejistota bydlení, protože je zde nedostatek sociálních bytů. Pokud půjdeme do čistě komerční roviny, tak dneska, když budete v Praze nebo Středočeském kraji jako rodič-samoživitel se dvěma a více dětmi hledat byt, v podstatě nemáte šanci. Vedle toho se věnujeme také poradenství v oboru sociálních dávek či pracovního práva. Jde o rozličné problémy, a proto se naše nezisková organizace orientuje na komplexní program pomoci samoživitelům, který zahrnuje finanční, materiální a odbornou pomoc.

Jak se samoživitelů dotkla nedávná koronavirová krize?

Rodiče-samoživitelé ten život obecně nemají úplně snadný a koronavirová krize tu situaci pouze umocnila. Z našich čísel vyplynulo, že po krizi se dvě třetiny maminek-samoživitelek dostaly do finančních problémů. Alarmující navíc je, že jedna třetina z nich se musela dokonce zadlužit.

Jakým způsobem by měl stát zasáhnout, aby těmto matkám pomohl dostat se z následků krize?

Já myslím, že nějaké speciální opatření není třeba. To, co by samoživitelům obecně pomohlo, je řešení dlouhodobého problému – možnosti mít práci, která půjde skloubit s péčí o děti.

V rámci pomoci samoživitelům vláda před nedávnem schválila zavedení zálohovaného výživného. Co si o tomto návrhu myslíte?

Na jednu stranu určitě oceňujeme, že je zde politická vůle problém dlužného výživného řešit. Na druhou stranu svým způsobem rozumím odpůrcům tohoto zákona, kteří jej označují za další sociální dávku. I z mého pohledu by bylo víc namístě posílit institut vymahatelnosti práva. Jinými slovy – jestliže vám stát na něco uzná nárok, tak musí i zařídit, aby se k vám ten nárok fyzicky dostal.

Jak z tohoto hlediska hodnotíte projednávané změny v exekucích, kdy už by například nově nebylo možné, aby si samoživitelé vybírali exekutora, který pro ně výživné bude vymáhat?

Zcela upřímně bych se toho trochu bála. Stejně jako v jiných oborech i v exekutorské obci platí, že zde najdete kvalitní subjekty, ale i subjekty s ne zcela odpovídající profesionální úrovní. Nejsem si tedy jistá, zda to v praxi bude fungovat a jestli to bude mít skutečně takovou přidanou hodnotu a efekt, když bude striktně určen jeden konkrétní exekutor.

Jak často se vám vlastně daří s neplatícími rodiči domluvit mimosoudně a kolik případů řešíte exekučně?

Podle našich statistik řešíme exekučně cirka desítky žádostí za měsíc. Abych řekla pravdu, případy, kdy se mezi rodiči podaří dohodnout mimosoudně na základě nějakého vzájemného konsensu, jsou zcela výjimečné.

Celý rozhovor můžete zhlédnout zde: https://www.cesivpravu.cz/blog/pavlouskova-samozivitele-potrebuji-flexibilni-praci-ne-specialni-opatreni