S pocity viny se žije vždycky špatně, říká psycholožka v rozhovoru o potratech a jejich důsledcích

Ne všechny ženy si to ale hluboce vyčítají. Svou roli v tom hrají pocity viny. „S pocity viny se žije vždycky špatně. Pokud se sebeobviňujeme nebo nám to ještě navíc začne někdo v okolí vyčítat, tak se s tím budeme vypořádávat mnohem hůř,“ říká Preslová. Někdy se ženy pro potrat nerozhodnou nebo se nestihnou rozhodnout a dítě, které porodí, dají krátce po porodu k adopci. Podle psycholožky se to děje velmi často v případech, kdy se žena nachází ve skutečně obtížné situaci a sama sebekriticky nahlíží na to, že by se o dítě opravdu nedokázala dobře postarat.

Takové rozhodnutí by mohla řada lidí odsoudit, Preslová jej však u svých klientek považuje spíše za realistické a statečné. Ani tady není zastáncem doživotních výčitek a pocitů viny. „Každý z nás děláme chyby, to je lidské, a je fajn si je uvědomit, nahlédnout, možná se z nich trochu poučit, ale jít dál. Vyčítat si něco, co nemůžu změnit, ničemu nepomůže. Je třeba si umět odpouštět,“ říká s velkým pochopením Ilona Preslová.

Liší se nějak prožívání rozhodování o potratu u žen, které jsou závislé na drogách a alkoholu? Jak může partner ovlivnit to, jak bude žena prožívat své těžké rozhodnutí vzdát se vlastního dítěte? A je dobře, když dítě skončí v pěstounské péči prarodičů? Poslechněte si Diagnózu F s Ilonou Preslovou.