Rozštěpáčci: katastrofální začátek, šťastný konec
Naštěstí moderní medicína dokáže v některých případech skoro zázraky, třeba když se jedná o rozštěp.
Svědčí o tom i příběh maminky Aleny a jejího syna Honzíka. Začal úplně nenápadně. Jako každá nastávající maminka, jela i paní Alena do porodnice s představou, že si odtud přiveze zdravé dítě. „Se starším tříletým synem jsme si doma vyprávěli, jak se přijde podívat na brášku, jak bude krásný a malinký," vzpomíná. Osud jí však uchystal úplně jinou cestu.
Maminko, máme problém...
Operace císařským řezem probíhala klidně. „Je to dobré, brečí, vše je tedy v pořádku," říkala si rodička. Najednou se však otevřely dveře a v nich stál dětský lékař. V tváři mu četla velký problém: „Maminko, máte chlapečka, bohužel se však narodil s velkým rozštěpem. A ještě se mi také nezdá srdíčko."
„To byl nejhorší to okamžik v mém životě!" vzpomíná. „Pan doktor byl moc hodný, snažil se mě uklidnit. Pak se mě zeptal, jestli jsem připravená a může mi miminko ukázat. To mě naprosto dorazilo. Nade mnou se rozjel koncert pípání přístrojů a blikání snad všech kontrolek. Zachvátil mě neskutečný výbuch emocí, který jsem nikdy nezažila. V tu chvíli mě napadalo, že z něho nebude člověk schopný plnohodnotného života, že jsem celoživotně odsouzená starat se o postižené dítě, že bude čelit posměchu okolí, že budu muset přestat podnikat, že jsem se dřela úplně zbytečně, když to mé dítě nevyužije. V této hluboké nevědomosti jsem setrvala jen pár hodin, ale přišly mi nekonečné."
Zvládneme to!
Pak přišel manžel. „Álo, my to spolu zvládneme!" utěšoval ji. „A najednou jsem věděla, že to fakt zvládneme, že nás ta obrovská společná starost ještě víc sblíží," dodává maminka.
Honzík se narodil s pravostranným rozštěpen rtu patra a čelisti, s levostranným rozštěpem patra a se srdeční vadou, která se později ukázala jako středně významná. Maminka ležela v jilemnické v porodnici, její miminko o 120 km dále v pražské Thomayerově nemocnici, kde konsilium kardiologů zvažovalo operaci rtu už třetí den po narození. Nakonec svolili.
„Vůbec se nebojte, maminko, to bude fešák, to spravíme." uklidňoval Alenu MUDr. Jiří Borský, plastický chirurg z Centra pro léčbu rozštěpových vad FN Královské Vinohrady v Praze. Jeho úsměv, klid a vlídnost rozehnaly pochyby.
Celé znění článku najdete na: https://zena.aktualne.cz/rodina/rozstepacci-katastrofalni-zacatek-stastny-konec/r~i:article:740662/.
