Rozpory ve výchově

Jednotná výchova rodičů je dítěti prospěšná od narození. V období překotného vývoje – tedy v raném věku (do 5 let) a v období dospívání – dvojnásob. Rozkol mezi rodiči v těchto obdobích dítěti zásadním způsobem znesnadňuje orientaci ve světě, který ho obklopuje, a zprostředkovaně mu pak komplikuje i orientaci v sobě samém. Za příklad bych mohl dát události raného věku, které psychoanalytická vývojová teorie popsala jako oidipský komplex.

O co v něm jde? Za situace, kdy malé dítě touží po výhradním vztahu s rodičem opačného pohlaví, je soudržnost rodičovského páru klíčová. Pokud mají rodiče ve svém vztahu problémy, mohou podlehnout svodům vytvořit koalici se svým dítětem a postavit se po jeho boku proti partnerovi.

Rozvedená maminka si trvale přestěhuje chlapečka na uprázdněnou polovinu manželské postele. Chlapeček triumfuje nad otcem, má maminku jen pro sebe. Jenže je to vítězství prázdné a brzy zjistí, že také tíživé. Mamince jednoduše nemůže stačit. Fyzicky ani psychicky. Pod tíhou jejích každodenních starostí a stesků se začne prohýbat, až se nakonec zhroutí. Své psychické vyčerpání může signalizovat například asociálním chováním nebo depresivním stažením se do sebe. Každé dítě najde svůj osobitý způsob, jak dát najevo, že se mu nedostává něčeho, co pro svůj zdravý psychický vývoj potřebuje. Vedle nezměrné tíhy zodpovědnosti za maminku se mu nedostává také potřebného vzoru – tatínka, se kterým by se mohl ztotožnit a najít v něm inspiraci a zdroj poznání sebe sama. V tomto ohledu považuji biologického rodiče za nenahraditelného. Milující a pečující rodič náhradní může ztrátu biologického rodiče kompenzovat, ale nikdy zcela.

Celý článek najdete zde: https://psychologie.cz/rozpory-ve-vychove/