Rozhlasová hra nastoluje téma preimplantační genetické diagnostiky a její etičnosti

Datum publikace: 13. 12. 2019
Periodikum:
vltava.rozhlas.cz
Manželé Hana a Gregor Wendtovi touží po dítěti. Bohužel jsou oba přenašeči závažného onemocnění – cystické fibrózy. Pravděpodobnost, že jejich dítě bude postiženo touto dosud nevyléčitelnou chorobou, je zhruba 25 procent. Hana se dozví o možném řešení – preimplantační genetické diagnostice. Ta je sice tou dobou v Německu zakázaná, ale manželé se ji rozhodnou podstoupit. Taková je výchozí situace původní rozhlasové hry Paula Plampera a Juliana Kamphausena Nezrození.

Preimplantační genetická diagnostika (PGD) je metoda na pomezí asistované reprodukce a klinické genetiky, která dokáže rozpoznat dědičné choroby již v embryonálním stadiu. Principem metody je implantovat pouze „zdravá“ embrya – což jsou ta, u kterých nebyla v rámci PGD prokázána sledovaná abnormalita. Vyloučení mutace sledovaného genu samozřejmě nevylučuje možnost mutace jiného – nevyšetřovaného genu. Nevýhodou této metody je limitované množství materiálu k vyšetření (často jen 1 buňka!). Velkým problémem tudíž může být chromosomální mozaika u konkrétního embrya. Tato metoda je vzhledem k zásahu do lidského embrya poměrně kontroverzní a ne ve všech státech je její aplikace legální.

Který ze tří životů stojí za to žít nejvíc?

To platilo i o Německu v čase, kdy autoři svou hru v originále nazvanou Die Unmöglichen napsali. Jejich hrdinové, Hana a Gregor, se proto vypraví do Londýna, kde se podrobí této metodě. Výsledkem jsou tři embrya, z nichž jedno bude Haně zpět implantováno do dělohy. Nastává okamžik volby – které z nich to bude. Zde se hra rozdělí na tři dějové linky, kdy každá z nich sleduje hypotetický osud takto počatých dětí.

„Toto téma mě velmi zajímalo a stále mě zajímá, protože vede k zásadnímu dilematu. Na jedné straně jsem velmi skeptický ohledně deregulace PGD, protože otevírá pole pro optimalizaci a konkurenci na nesprávném poli: lidské DNA. Ve svém důsledku by její využívání mohlo dokonce vést k nějakému modernímu druhu eugeniky. Na druhé straně rozumím rodičům, kteří pro své dítě chtějí to nejlepší, kteří chtějí své dítě chránit před závažnými nemocemi. Dokonce chápu, že se člověk může cítit příliš slabý na to, aby žil s postiženým dítětem. Proto je důležitá legislativa a široká etická diskuse. Toto je skutečně oblast, která vyžaduje nejvyšší míru demokracie a kultury. Rozhodně by řešení nemělo být ponecháno na síle trhu... “ píše o své hře Paul Plamper. V současnosti je metoda PGD v Německu (a stejně tak u nás) přísně regulovaná, ale legální. Etické otázky zůstávají.

Rozhlasovou hru si můžete poslechnout zde: https://vltava.rozhlas.cz/paul-plamper-julian-kamphausen-nezrozeni-8119188?fbclid=IwAR38he41cJg3kNKdG69ODzBAKvwNL0Ttp3cGCxnBvMQGBaVhAunvnzw7HZM

Související články na portálu Šance Dětem