Ráda bych se dožila toho, aby se Samuel naučil chodit
Jarmila Bulíčková je statečná žena z Jihlavy, která pečuje o svého postiženého vnuka. Rozhovor s ní přináší portál jihlavsky.denik.cz.
Jarmilo, pečovat o postižené dítě je velmi náročná a obětavá práce. Dovolte mi, prosím, několik otázek na vaši osobu. Popíšete nám postižení malého Samuela?
Samuel se narodil ve 28. týdnu těhotenství, krvácel do mozku, měl zlomenou klíční kost a nevyvinuté plíce. První čtyři měsíce doslova bojoval o život.
Jaký byl dále osud malého Samuela a odkdy ho máte v péči?
Po čtyřech měsících byl konečně dán do péče rodičů, ovšem jen na tři měsíce. Po divných soudních procesech Samuel skončil v kojeneckém ústavu. Já jsem to však takto nechtěla nechat, a začala jsem o svého vnoučka bojovat sama. Postupně jsem měla povolené návštěvy, časem jsem ho dostávala domů i na víkend. Nakonec jsem ho v jeho třech letech vysoudila, a o té doby o něho pečuji.
Jak se změnil za ty roky jeho zdravotní stav?
Když jsem si ho brala, byl to naprostý ležák. Jedl pouze kašičky. Dnes už jí všechno. Leze, skáče, a s oporou dokonce i chodí. Umí spoustu věcí napodobovat a sám předvádět. Lékaři mi dokonce dali naději, že by nemuselo dlouho trvat, a mohl by chodit sám.
Jak probíhá váš klasický den?
Vše se samozřejmě odvíjí od Samuela. Velmi často se budí i v noci, nemohu ho nechat bez kontroly. Jediné volno mám tři až čtyři hodiny dopoledne, kdy je ve specializované školce, a já si mohu zařídit své věci, jako je nákup nebo návštěva lékaře Ovšem někdy se stává, že jen tak odpočívám a únavou chvilku usnu. Ostatní čas, jak už jsem řekla, se plně odvíjí od Samuela.
Celý rozhovor najdete na: https://jihlavsky.denik.cz/zpravy_region/rada-bych-se-dozila-toho-aby-se-samuel-naucil-chodit-20170123.html.
Související články na portálu Šance Dětem:
