- Domů
- O čem se mluví
- První dětská SOS vesnička slaví padesátiny. Domov tady našlo téměř tři sta dětí
První dětská SOS vesnička slaví padesátiny. Domov tady našlo téměř tři sta dětí
Datum publikace: 02. 06. 2020
Periodikum:
hradecka.drbna.cz
Prvního června uplyne přesně padesát let od chvíle, kdy se první pěstounské maminky s dětmi nastěhovaly do čerstvě dokončených domků v nejstarší české SOS dětské vesničce v Doubí u Karlových Varů. Na její vybudování se složil doslova celý národ – během jednoho roku se na sbírkovém kontě 777 sešlo na 28 milionů korun (průměrný plat byl tehdy 1828 Kčs). Od června 1970 tu domov a milující náruč našly téměř tři stovky dětí.
Po padesáti letech je z doubské SOS dětské vesničky centrum služeb, které slouží nejen jako zázemí pro pěstounské rodiny, žijící jak přímo ve vesničce, tak po celém Karlovarsku, ale také zde sídlí krizové centrum pro ohrožené děti SOS Sluníčko a terénní sociální služba SOS Kompas, pomáhající rodinám s dětmi. Celkově pomohou SOS dětské vesničky jen na Karlovarsku ročně téměř dvěma stovkám dětí.
„Krizové centrum SOS Sluníčko je zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc, poskytuje na nezbytně dlouhou dobu zázemí dětem, které se ocitly v nějaké krizové situaci a nemohou zůstat doma. Buď proto, že jim tam někdo ubližoval, nebo proto, že se rodiče potýkají se závažnými problémy – ztrátou bydlení, náhlou nemocí, závislostí či trestním stíháním,“ popisuje jednu ze služeb regionální ředitelka SOS dětských vesniček pro Karlovarský kraj Olga Heřmanová s tím, že cílem těchto služeb i terénních pracovníků je pomoci rodinám v nepříznivé situaci a zamezit tak odebrání dětem z rodiny.
Jak se mění čas, mění se i péče
Před padesáti lety přebrali tvůrci českých SOS vesniček rakouský model od Hermanna Gmeinera, který první SOS dětskou vesničku v Imstu vybudoval už na konci padesátých let. V tomto původním modelu se samotné maminky – pěstounky staraly o 6-8 dětí, často se jednalo o velké sourozenecké skupiny, které by jinak skončily rozdělené do různých ústavů. Maminkám s velkou rodinou pomáhala rodinná asistentka – teta, otcovskou roli částečně suploval mužský ředitel vesničky a jeho zástupce. Do vesničky pravidelně docházela dětská lékařka, sociální pracovnice i dětský psycholog. První pěstounské maminky se všechny dobře znaly z několikaměsíčního úvodního vzdělávacího kurzu, proto se semkly a utvořily dobře fungující komunitu, která přečkala i normalizační tlaky politických vedoucích po nuceném převzetí vesničky státem v polovině sedmdesátých let.
Celý text najdete zde: https://hradecka.drbna.cz/zpravy/6280-prvni-detska-sos-vesnicka-slavi-padesatiny-domov-tady-naslo-temer-tri-sta-deti.html