Problematika práv dětí se zlepšila, stále ale v Česku chybí dostatečná vzdělanost v této oblasti, říká odborník

Podle jména usuzuji, že nepocházíte z Čech...

V mnoha lidech mé jméno evokuje představu, že pocházím z dálných zemí. Pravda je ale taková, že jsem se narodil v Brně.

Jak jste se dostal k práci v sociální sféře?

Po vystudování oboru Sociální práce jsem působil v adiktologických službách. Jde o služby věnující se oblasti omamných a psychotropních látek – neboli drogám. Zde jsem postupně docházel k závěru, že přes potřebnost terciárních služeb leží základ především v oblasti primární prevence. Začal jsem tedy studovat speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově a postupně pronikl do metodiky primární prevence v pedagogicko-psychologické poradně.

Brzy jsem však zjistil, že tato činnost nepokryje potřeby, které jsem v oblasti práce s dětmi a rodinami považoval za důležité. Založil jsem spolu s kolegy občanské sdružení, které mělo tyto potřeby naplňovat. A to se nám v průběhu několika let povedlo prostřednictvím komplexní nabídky preventivních služeb pro rodiny s dětmi.

Aktuálně působím již pátým rokem jako vedoucí odboru sociálních věcí, zdravotnictví a školství na městském úřadě a lektoruji v oblasti sociálně-právní ochrany dětí a školství u vzdělávací agentury Edupol.

V jakých případech je nutné přistoupit k odebrání dítěte rodičům?

V úvodu si dovolím zdůraznit, že žádný pracovník nemá právo odebírat dítě z rodiny. Tato kompetence náleží výhradně soudu. Pracovníci OSPOD jsou ale mnohdy ti, kteří toto opatření navrhují, nenavrhnou-li jej sami rodiče. Musím však upozornit na fakt, že se jedná o tzv. ultima ratio, k němuž se přistupuje opravdu v situaci, kdy je skutečně ohrožen život dítěte nebo hrozí výrazná újma na jeho zdraví či vývoji.

Celý článek najdete zde: https://prima.iprima.cz/zpravodajstvi/problematika-prav-deti-se-zlepsila-stale-ale-v-cesku-chybi-dostatecna-vzdelanost-v