Pro každé dítě je možné najít novou rodinu, i pro postižené

„Samostatná bohužel nikdy nebude, potřebuje neustálé vedení, dohled a individuální péči. Když jsme si Sabinku přivedli domů, jedni nás obdivovali, že do toho jdeme, a druzí absolutně nechápali, proč to děláme. Proč si bereme takhle postižené dítě. Já jsem ale Sabinku znala z ústavu, ve kterém jsem pracovala. A svého rozhodnutí nelituji. Celé mé rodině to změnilo život k lepšímu,“ říká paní Marie, která 6 let pracovala v ústavu pro mentálně postižené děti.

Ve svém zaměstnání byla spokojená. Na podzim roku 2013 se však začalo mluvit o transformaci zařízení. „Moc se mi to nelíbilo a cítila jsem, že to pro mě nebude to pravé,“ vzpomíná Marie. Změny měly být takové, že děti budou žít v malých skupinkách a ošetřovatelé se o ně budou strat a suplovat jim rodinu. V té době si všimla kampaně o pěstounství, která běžela v televizi.

„Začala jsem se o to zajímat. Říkala jsem si, jestli nebude lepší vzít si domů dítě a dát mu skutečnou rodinu. Probrala jsem to s manželem a oběma dcerami. Můj muž byl rád, protože jsem byla pořád v práci a jako pěstounka bych byla doma a starala se o dítě,“ pokračuje Marie. Od začátku si byla jistá, že chce dítě z ústavu, ve kterém pracovala. A tak si vzala do péče Sabinku, která byla v ústavní péči od narození. „Do našeho ústavu se Sabinka dostala ve třech letech. Byla velmi uzavřená, zamračená a bez zájmu o cokoliv. U nás doma se všechno změnilo. Postupně se začala otevírat a emocionálně projevovat,“ vzpomíná Marie.

Stát se pěstounem ale není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Marie s manželem museli vyplnit žádost o zařazení do evidence pěstounů. Poté absolvovali návštěvu sociální pracovnice, zajistili si všechna potřebná potvrzení (od lékaře, z práce, od obce).

Celý článek najdete zde: https://www.emimino.cz/denicky/pro-kazde-dite-je-mozne-najit-novou-rodinu-i-pro-postizene-14070/