„Pro děti je těžké být hrdé na své romské kořeny," říká adoptivní maminka
Datum publikace: 24. 06. 2019
Periodikum:
dobrarodina.blogspot.com
Pro každé dítě je těžké, pokud nemůže z jakýchkoliv důvodů vyrůstat ve své biologické rodině. Ještě o něco těžší je to pro romské a poloromské děti, které kromě otázek typu: „Proč nevyrůstám ve své biologické rodině?“ musí někdy řešit předsudky a rasisticky laděné reakce okolí.
Takové rodičovství je v tomto ohledu o něco těžší i pro náhradní rodiče. O to víc je ale nutné se na toto téma zaměřit a začít bořit zažité stereotypy.
Mnoho žadatelů o adopci se přijetí těchto dětí bojí. Je strach opravdu na místě? Nebo je to více o nás než o dětech?
Toto téma jsem otevřela se zkušenou adoptivní maminkou, která si s ohledem na své děti a otevřenost rozhovoru přála zůstat v anonymitě.
Vím, že máš s přijetím romských a poloromských dětí zkušenost. Napadá mě, rozhodli jste se takhle s manželem ihned, nebo se vaše představy o přijatých dětech nějak vyvíjely?
Mnoho žadatelů o adopci se přijetí těchto dětí bojí. Je strach opravdu na místě? Nebo je to více o nás než o dětech?
Toto téma jsem otevřela se zkušenou adoptivní maminkou, která si s ohledem na své děti a otevřenost rozhovoru přála zůstat v anonymitě.
Vím, že máš s přijetím romských a poloromských dětí zkušenost. Napadá mě, rozhodli jste se takhle s manželem ihned, nebo se vaše představy o přijatých dětech nějak vyvíjely?
Na rovinu přiznávám, že jsme neměli přímo záměr přijmout romské děti. Bylo nám jedno, jakého budou původu, i když jsme věděli, že jednodušší to bude, když nám budou podobné. „Genů“ jsme se nebáli. Spíše jsme se báli reakcí okolí, které vlastně dítě zatěžují více než nějaké představy o vlivu genů.
Když jsme se rozhodli, že přijmeme první dítě, mělo uváděn poloromský původ. Nicméně otec je neznámý, takže nevíme, nakolik romské je. Obavy jsme u prvního dítěte neměli. Většinu lidí v okolí ani nenapadne, že má romský původ.
Po pár letech jsme přijali druhé dítě. Opět víme, že maminka je Romka, ale otce neznáme. Je to dítě, u kterého je viditelnější, že je jiného etnika, ale na druhou stranu nám po celé dětství řada lidí spontánně říkala, jak jsou děti podobné mně nebo manželovi. Lidé vidí hlavně to, co očekávají.
Měli jste třeba nějaké obavy, strachy? Napadá mě větší temperament, bouřlivější puberta a tolik obávaný odchod za „svými”. Naplnily se tyhle strachy?
Děti byly temperamentní, ale to se u dětí v náhradní rodinné péči dá očekávat vždy, bez ohledu na etnikum. Větší obavy bychom měli u dítěte, které by tiše sedělo a bylo poslušné. Může to totiž být známkou toho, že se s námi necítí bezpečně. Jedno z dětí nám v dospívání sdělilo, že se bálo, že když nebude dost hodné, nebudeme ho mít rádi. A to jsme se opravdu hodně snažili, aby tohle děti nikdy nenapadlo.
Po pár letech jsme přijali druhé dítě. Opět víme, že maminka je Romka, ale otce neznáme. Je to dítě, u kterého je viditelnější, že je jiného etnika, ale na druhou stranu nám po celé dětství řada lidí spontánně říkala, jak jsou děti podobné mně nebo manželovi. Lidé vidí hlavně to, co očekávají.
Měli jste třeba nějaké obavy, strachy? Napadá mě větší temperament, bouřlivější puberta a tolik obávaný odchod za „svými”. Naplnily se tyhle strachy?
Děti byly temperamentní, ale to se u dětí v náhradní rodinné péči dá očekávat vždy, bez ohledu na etnikum. Větší obavy bychom měli u dítěte, které by tiše sedělo a bylo poslušné. Může to totiž být známkou toho, že se s námi necítí bezpečně. Jedno z dětí nám v dospívání sdělilo, že se bálo, že když nebude dost hodné, nebudeme ho mít rádi. A to jsme se opravdu hodně snažili, aby tohle děti nikdy nenapadlo.
Celý článek najdete zde: https://dobrarodina.blogspot.com/2019/06/nasim-detem-vzdycky-nejvic-zalezelo-na.html
Související články na portálu Šance dětem:
