Pocity prázdnoty a méněcennosti souvisí s aktivitami na sociálních sítích, říká psycholog

Datum publikace: 02. 10. 2019
Periodikum:
magazin.aktualne.cz
Touží být ve středu dění. Chtějí se předvést před ostatními. Potřebují zahnat samotu a utéct od problémů nebo jenom přebírají chování, které vidí u svých rodičů. Všechny tyto motivace podle psychologa Jana Kulhánka přitahují dospívající k používání moderních technologií. Kdy už brouzdání sociálními sítěmi nebo virtuálními světy počítačových her překračuje zdravou míru, vysvětluje v rozhovoru.

Jako terapeut pracujete mimo jiné s příslušníky mladé generace, kteří mají problém s nadměrným užíváním digitálních médií. Přichází za vámi někdo z nich z vlastní iniciativy?

Děti za mnou samy nechodí nikdy. Přivádějí je za mnou rodiče a to často nejdřív kvůli jinému důvodu a až později se ukazuje, že se v pozadí objevuje problém s novými technologiemi. Setkávám se například s dospívajícími, které trápí výkyvy nálad až depresivní stavy a přitom jsou pro ně i pro jejich rodiče tyto problémy nesrozumitelné. Mnohdy zjišťujeme, že pocity prázdnoty a méněcennosti souvisí s nějakými aktivitami na sociálních sítích.

Stavy nechutenství, úzkosti a deprese mohou být také důsledkem dlouhodobé spánkové deprivace, která vychází z toho, že děti hrají tajně po nocích hry, visí na sociálních sítích nebo sledují nějaké mediální obsahy. Při prvních sezeních děti obvykle argumentují tím, že to má spousta jejich spolužáků podobně, takže je to v pořádku. Mladí dospělí za mnou už ale přicházejí někdy i sami, a to například s tím, že se cítí být závislí na neustálém kontaktu prostřednictvím sociálních sítí, což jim komplikuje studium nebo fungování v práci.

Zmiňoval jste, že za vámi dospívající a mladí dospělí přicházejí většinou s jinými psychickými problémy, které ale s užíváním digitálních médií často nějak souvisí. Které duševní obtíže se pojí s kterými on-line aktivitami?

S nadužíváním sociálních sítí se z mé zkušenosti může více pojit sociální fobie, tedy strach projevovat se před lidmi ve fyzickém prostředí, který může vyústit až ve vyhýbání se sociálnímu kontaktu off-line. Podrážděnost, náladovost a nesoustředěnost zase podle mě více souvisí s hraním počítačových her.

Existuje z vašeho pohledu nějaká hranice mezi nadměrným užíváním digitálních médií a závislostí?

Jasná dělicí čára tam podle mě není a rozdíly se pohybují spíš na nějaké plynulé škále. Většina lidí, kteří propadnou závislosti, nejdřív internet a služby s ním spojené nadužívá. Závislost nastává tehdy, když je užívání internetových technologií začíná poškozovat, a to tím, že nedokážou myslet na nic jiného, přicházejí o sociální vztahy ve fyzickém prostředí a odstřihnout se dovedou jen tehdy, když vědí, že se za pár hodin budou moct vrátit k počítači. V případě dětí může být známkou závislosti například velmi vypjatá emotivní reakce v situaci, kdy by měly jet s rodiči na pár dnů na chalupu, kde není připojení k internetu.

Definovat excesivní užívání nových médií je ale docela problematické, protože každý máme měřítka toho, co je ještě únosné a co už ne, jinde. Dost záleží na rodinném prostředí, protože někteří rodiče chodí běžně po bytě s mobilem v ruce a v jiných rodinách platí striktní pravidla, kdy se třeba u jídla nesmí mobil vůbec vytahovat. Proto se při terapii vždy nejdřív ptám na zvyklosti v konkrétní rodině.

Znamená to, že k nadměrném užívání digitálních médií, případně k závislostem na nich, mají větší předpoklady dospívající, kterým se rodiče už odmala tolik nevěnovali a nechávali je nekontrolovaně trávit čas u technologií?

Tenhle faktor určitě hraje důležitou roli. Pokud rodiče nechají děti bez nějakých omezení trávit volný čas u herních konzolí, počítačů a mobilních zařízení, nebo jim jsou sami v tomto ohledu negativním vzorem, existuje větší pravděpodobnost, že budou mít děti tendenci mediální technologie nadužívat. Nastat mohou ovšem i případy, kdy ani jeden z těchto vlivů není přítomný, a dospívající přesto digitální média užívají nadměrně. To se objevuje hlavně ve složitějších životních obdobích jako nástup na novou školu a stěhování do jiného města, kdy se dítěti naruší dosavadní sociální vazby, nebo příchod puberty spojený s výkyvy nálad.

V neposlední řadě se může návyk k excesivnějšímu užívání nových médií vytvořit v důsledku dlouhodobé nepohody v rodinném prostředí. Když si děti všímají trvajícího konfliktu v partnerském vztahu svých rodičů, vyvolává to v nich většinou nepříjemné emoce a hledají únik, který jim mohou poskytnout právě technologie. Zavřou se do svého pokoje, dají si sluchátka a utečou do jiného světa, ať už je to počítačová hra, nebo Instagram.

Celý rozhovor najdete zde: https://magazin.aktualne.cz/pocity-prazdnoty-a-menecennosti-souvisi-s-aktivitami-na-soci/r~34df583ee1c911e982ef0cc47ab5f122/

Související články na portálu Šance Dětem