Po hodině na Zoomu jsem mnohem unavenější než po hodině ve třídě
Učitelem angličtiny je už více než 20 let. Petr Fantys nejprve učil na gymnáziu a před sedmi lety se rozhodl v Praze na Vinohradech s kolegou založit jazykovou školu Penny Lane, kde také učí. Lektoři školy nejsou její zaměstnanci, jde o sdružení lidí pracujících na živnostenský list, což trochu redukovalo starosti jejího zakladatele v průběhu koronakrize. V rozhovoru pak říká, že navzdory tomu pocítil existenční nejistotu, ale získal zcela nové zkušenosti a zážitky z učení online.
Vaše jazyková škola byla dva měsíce zavřená. Jaké pro vás bylo učit online?
FANTYS: Online jsme už učili, přes Skype, ale spíš okrajově. Teď jsme to museli rozjet pořádně. To je asi na té době pozitivní, že jsme během velmi krátkého času vymysleli věci, které by nám jinak trvaly měsíce a které bychom pro nedostatek času odkládali. Kreativně se zapojili i někteří z našich lektorů, především lektorky, vymyslely hezké online kurzy pro děti.Do onlinu jsme převedli asi polovinu kurzů včetně těch dětských. Dost lidí ale tuto formu výuky nechtělo, trávili i tak pracovně hodiny na Zoomu a ještě dohlíželi na online školu svých dětí. Vím od svých studentů, jak jim jejich zaměstnavatelé nakládali. A děti taky neměly náladu na další hodinu učení před obrazovkou.
Online jste učili i skupiny?
FANTYS: Ano, máme maximálně šest lidí ve skupině a pár jsme učili i online. Oproti živé výuce je to obrovský rozdíl. Naživo to má „grády“, na Zoomu koukáte na nějaké malé obrázky lidí, z toho moc reakcí nepoznáte. Chybí mi tam bezprostřední kontakt. Občasné technické zádrhele mě taky jako učitele blokovaly. Je těžší tu hodinu ovládnout, i když jsem dobře připravený. Občas jsem měl pocit určitého selhání. U individuálních hodin je to o něco lepší.
Celý text najdete zde:
