Pěstouni jsou dnes vzácné zboží

Petra Kučerová drží v náručí spící Aničku. Jsou jí 4,5 měsíce a pro ženu je už čtvrtým miminkem, o které se dočasně stará. Je totiž takzvanou přechodnou pěstounkou. "To znamená, že se staráte o dítě nejdéle po dobu jednoho roku. U miminek je velká šance, že se jejich situace velmi rychle změní, buď se ho ujme náhradní rodina, která si ho osvojí, nebo se zlepší situace v té původní," vysvětluje žena a pohledem hladí heboučké chmýří na hlavě dítěte.

Jak se ho po pár měsících dokáže vzdát? 
"Na to se mě ptají skoro všichni," odpoví. 
"Víte, to si vůbec nesmím připouštět. 
První týdny to samozřejmě bolí, ale pro mě je velké štěstí, že se miminko dostane do rodiny, kde ho budou mít rádi," vysvětluje. 
"Pro mě je nejdůležitější to, co pro něj můžu udělat teď, v danou chvíli. Situaci v kojeneckém ústavu znám, ty holky jsou tam milionové, ale přeci jen moc prostoru na individuální péči tam není. A když Aničku vidím usínat ve své náruči, vím, že ten základ do života dostala," svěřuje se pěstounka. 

ZÁJEMCŮ JE MÁLO 

Jedna z nemnoha, s nimiž spolupracuje Liberecký kraj v oblasti náhradní rodinné péče. Pro kraj jsou nepostradatelní, ale citelně schází. 
"V Libereckém kraji máme nyní přibližně 100 dětí, vhodných k předání do náhradní pěstounské péče. 
Pěstounů je však stále nedostatek. Za loňský rok došlo pouze 37 žádostí od zájemců o pěstounskou péči," popisuje situaci náměstek hejtmana pro sociální věci Pavel Svoboda. 
Kraj proto už čtvrtým rokem pořádá kampaň s názvem "Mít domov a rodinu -samozřejmost, nebo vzácnost?" V ní případným zájemcům vysvětluje, co pěstounská péče obnáší a jak je pro vývoj dětí žijících v ústavech a domovech důležitá. 
Její součástí je také výstava ve vestibulu krajského úřadu. Na jednotlivých panelech přináší základní informace o náhradní rodinné péči, cestě k ní a institucích, na něž se lze obrátit, doplněné o zkušenosti pěstounů z Libereckého kraje. "Tato kampaň je věnována zejména pro vyhledávání nových rodin pro děti, které není možné adoptovat, protože nejsou takzvaně právně volné. Právě pro ně hledáme nové pěstouny," zdůrazňuje Jana Navrátilová z krajského oddělení sociální práce. Zpravidla jde o děti školního věku, polovina z nich je starší 11 let. 

RODIČE BRÁNÍ RODIČŮM 

Zkušená sociální pracovnice nezastírá ani to, že vychovávat "cizí" děti je mnohem náročnější než ty vlastní. 
"Vztah mezi pěstouny a přijatým dítětem se musí teprve vybudovat a ze strany dítěte se někdy tvoří s velkou opatrností, protože za sebou mají řadu traumat a špatných zkušeností s vlastními rodiči, takže ti náhradní s tím musí umět pracovat," líčí úskalí pěstounské péče. 
Mezi ty další patří i kontakt s biologickou rodinou, který na rozdíl od adopce přetrvává. Náhradní rodiče se tak musí smířit nejen s tím, že se původní rodiče pro své odvržené dítě kdykoliv "vrátí", ale i s tím, že jim mluví do výchovy. Třeba i z vězení. 
"Další problém je citové vydírání, oni dětem lžou, slibují jim, že zavolají a takové dítě pak není schopné vnímat nic než mobil, se kterým usínají třeba půl roku u ucha. Přitom si rodič tento slib už dávno nepamatuje," uvádí jeden z pěstounů zkušenosti svého okolí. On sám měl větší štěstí. A svého rozhodnutí stát se pěstounem on ani jeho žena nikdy nelitovali. 
"Není to jen o tom, co vy dáte tomu dítěti, ale co to dítě dává vám," uzavírá mnohaletý zkušený pěstoun.

Článek najdete zde: https://liberecky.denik.cz