- Domů
- O čem se mluví
- Odebraných dětí neubývá – právě naopak
Odebraných dětí neubývá – právě naopak
Datum publikace: 06. 09. 2018
Periodikum:
echo24.cz
Česko nadále patří k zemím s nejvyšším podílem dětí v ústavech, ukázal světový kongres o ochraně dětí před týráním a zneužíváním (ISPCAN) v Praze. Chybí účinný systém pomoci rodinám v tísnivé situaci a řízení péče o ohrožené děti není jednotné. Na reformu stále čekáme.
Systém péče o ohrožené děti se v Česku nedaří ani téměř tři desetiletí po pádu komunistického režimu reformovat. Republika stále patří k zemím s nejvyšším počtem dětí v ústavech a pomoc rodinám v tísnivé situaci se nerozvíjí. Po skončení světového kongresu o ochraně dětí před týráním a zneužíváním (ISPCAN) v Praze to uvedl Radek Ptáček, který akci spolupředsedal. Kongres se v Česku konal poprvé. Zúčastnilo se ho přes 700 odborníků z osmi desítek států.
„Patříme mezi země zaseklé, jsme někde na půl cesty. Jsme zaseklí i jako společnost. Neudělali jsme ani ten krok, abychom si stanovili hodnoty – děti do institucí nepatří a děti se nebijí. Nemůžeme se posunout,“ uvedl Ptáček.
Mimo rodinu vyrůstají v Česku tisíce dětí.
Podle Ptáčka zahraniční odborníci na kongresu Česko kritizovali za to, že do ústavní péče investuje. „Máme krásné domečky s krásnými pokojíčky. Ústavní péče je na vysoké úrovni. Její kvalita se ale nerovná kvalitě života dětí,“ zdůraznil psycholog.
Podle účastníků kongresu by se státy a úřady měly snažit, aby děti mohly vyrůstat v rodině v bezpečí v co nejlepších podmínkách. „Neděláme tím dětem laskavost, je to jejich právo,“ řekl prezident kongresu Rádžív Seth.
Za tím, že se v Česku nedaří reformu provést, vidí Ptáček tradici a zaběhlý postup i tlak pracovníků ústavů. „V případě, že máme podezření na problémy, odebrat dítě je to nejjednodušší řešení, i když umístění do instituce je pak řešení nejdražší. Stát tak ale vyřeší svou odpovědnost a dál se nemusí starat. První krok je podpořit rodinu. Ten se bohužel v ČR neudělá,“ uvedl Ptáček.
Podle Terezie Pemové z Národního institutu pro děti a rodinu sociální pracovníci sice domácnosti v potížích dlouhodobě sledují, řeší s nimi ale spíš drobnější záležitosti. Chybí standardy i definice pojmu zanedbávání. Když pak začne mít dítě v deseti či 12 letech problémové chování, končívá v ústavu. „Dáváme tam často děti, které systém nechal napospas. Jsou státy, které tyto děti neumí zachytit. My o nich víme, ale neumíme jim pomoci,“ uvedla Pemová.
Celý článek najdete zde: https://echo24.cz/a/SKtLr/cesko-ma-jeden-z-nejvyssich-poctu-deti-v-ustavech-system-se-nedari-zmenit