Odbornice: Nenechte kapesné virtuálně běhat a pošlete děti na nákup

Učitelka finanční gramotnosti na základní škole měla ve třídě žáka, který nevěděl, že existují peníze, protože vždy viděl rodiče platit jen kartou. Vy s dětmi hovoříte v rámci projektu Bankéři do škol, překvapily vás někdy, ať už svou neznalostí či naopak znalostí?

Překvapily, a to v dobrém. Loni jsem byla na základní škole v Praze 6 ve třídě druháků, a když jsem se zeptala, odkud se berou peníze v bankomatu, co si vybírá tatínek s maminkou kartou, tak jsem dostala tak přesnou odpověď, že by to lépe nedokázal říci snad žádný z lektorů.

Překvapilo vás někdy vlastní dítě?

Kdysi mě překvapil můj syn, když viděl reklamu na půjčku na jedoucím autě před námi, a za celou cestu z Krkonoš až do Prahy jsme se nedobrali nějakého přesvědčivého vysvětlení. Na druhou stranu vysvětlit předškolním dětem, proč se za půjčení peněz vybírají úroky, vlastně možné není. Tedy je, ale jim to opravdu nedává smysl, i když vám třeba porozumí. Na tomto příkladu se ale dá krásně ukázat, že o penězích je potřeba mluvit skutečně od malička, ale současně je zbytečné konfrontovat děti s informacemi, které pro ně nemají absolutně žádný význam a které je do vidění světa pohledem dospělých dovedou až příliš brzy.

Kdo by měl děti finančně vzdělávat, škola nebo rodiče?

Obojí je důležité. Určitě je dobře, že v České republice se ve školách tématu finančního vzdělávání věnujeme již zhruba 10 let. Platí ale, a praxe to i nadále potvrzuje, že největší vliv mají vlastní zkušenosti a samozřejmě domácí prostředí. V případě, že se tématu financí budeme ve výchově zcela vyhýbat, neznamená, že se od nás děti nic nenaučí. Ony opravdu vnímají všechno, co se okolo nich děje, velmi silně. To, jaký vztah máme k penězům, se promítá do našeho každodenního života. Proto rozhodně doporučuji o penězích mluvit podobně jako o dalších nezbytnostech současného života. Obdobně jako v oblasti osobní hygieny u nás do velké míry převažují návyky, které jsme si vytvořili od mala doma, tak i ve vztahu k financím je užitečné zažít si dobré příklady v rodině a postupně informace přidávat a doplňovat i výukou ve škole.

Kdy bychom s dětmi měli začít mluvit o financích?

Nelze asi stanovit přesnou věkovou hranici. Chce to ale odmalička a postupně. Děti s námi prožívají dny všední i slavnostní, s tématem peněz se setkávají téměř každodenně. Jde o to odpovídat na otázky a tu a tam k tomu něco přidat. Třeba i to, že peníze se nemusí brát zas až tak vážně, a dá se s nimi tak trochu hrát. Postavit věž třeba z pětikorun může být někdy docela výzva. Přistupovat k financím vážně je sice dobré, ale ještě lepší je to dělat se špetkou humoru a s nadhledem. S hraním pak souvisí i učení.

Mají děti znát finanční situaci rodiny? Třeba i to, že se nám nedaří splácet půjčky?

I když se to mnohým z nás možná nebude líbit, tak odpověď na obě otázky je ano. Samozřejmě není nutné zatěžovat osmileté dítě všemi detaily o tom, co znamená mít hypoteční úvěr nebo jej děsit exekutorem již od tří let. V zásadě je ale rozumné dětem podávat pravdivé informace o všem, co se nás silně dotýká, takže i o našich financích. Děti totiž stejně budou vnímat, že něco není v pořádku. Zejména pokud půjde o skutečně zátěžové finanční situace, a děti k nim nedostanou patřičné vysvětlení, je možné, že je to vlastně bude zatěžovat ještě více.

Pokud s nimi ale budeme mluvit o tom, co a jak máme nastaveno, co nás právě pálí a kde jsme možná udělali chybu, je rozhodně větší šance, že se z našich chyb nejen poučí, ale že se celkově s penězi naučí pracovat mnohem otevřeněji a bude to pro ně v budoucnu jednodušší. Pokud si pak my sami najdeme cestu, jak z nesnadné situace ven, je velmi pravděpodobné, že děti budou později k těžkostem života, včetně těch finančních, přistupovat bez zbytečných obav.

Celý článek najdete zde: https://www.idnes.cz/finance/financni-radce/deti-financni-gramotnost-financni-vzdelavani-skola-rodina-kapesne-rozhovor-helena-brychova.A191112_082703_viteze_frp