Několik mýtů o mobilních telefonech ve školách

Datum publikace: 24. 01. 2019
Periodikum:
pedagogicke.info
Diskuse o využívání a zákazech používání mobilních technologií ve škole probíhá již několik měsíců a v drtivě většině příspěvků na toto téma dochází s naprostému smíchávání informací do jednoho nepřehledného ovocného koláče. Argumentace jednotlivých stran se opírá o řadu mýtů a nepřesností, zvláště výrazně je tento problém vidět na příkladu komentářů a vstupů zástupců České školní inspekce. Proto se pokusíme ještě jednou vstoupit do veřejné diskuse a napravit řadu nepřesností a mýtů, které se v rámci této otevřené debaty vyrojily.
Mýtus číslo 1 - Zákaz používání mobilních telefonů ve škole znamená zákaz používání mobilních telefonů ve výuce
 
Jeden z nejčastějších argumentů, které se v diskusi na toto téma objevují, je postaven na tezi, že mobilní telefon je nástroj, který můžeme efektivně využít v rámci výuky (jako didaktický prostředek, zdroj informací apod.), a že nám v jeho využívání zákaz používání mobilních telefonů ve škole brání. Zde je vidět naprosté nepochopení věci - zákaz používání mobilních telefonů ve škole se týká aktivit žáků - bez vědomí a pokynů učitele! Netýká se situací, když např. učitel žáky vyzve, aby si žáci vytáhli mobilní telefony a aktivně je ve výuce využili. V ten moment se totiž mobilní telefon stává didaktickou pomůckou a bez problémů jej můžeme ve výuce použít. Zákaz používání mobilů nijak neomezuje činnost samotných učitelů ani činnosti vedené učitelem. Smartphony lze tedy využívat naprosto dle libosti -  k jakékoli smysluplné aktivitě řízené pedagogem.
 
Mýtus číslo 2 - Mobil jako bezpečnostní nástroj v případě krizových situací
 
Mezi další mýty, které se ozývají především z řad osob, které před tabulí nikdy nestály, je pojetí mobilu jako nástroje, který zajistí v krizové situaci bezpečnost dětí. Tedy dítě musí mít mobil neustále o sebe, aby si mohlo zavolat o pomoc. Předně je třeba říci, že odpovědnost za bezpečnost a ochranu dětí je v době školní výuky přenášena na školu - ta má na starost bezpečí dítěte (a za zabezpečení bezpečnosti pak odpovídá vedení školy či zřizovatel). Např. případě úrazu žáka ve škole voláme paní učitelku/zástupkyni/ředitele, dítě nevolá domů rodičům, incident řeší samotná škola.
 
V krajním případě hrozí pedagogovi i vězení - např. v případě ublížení na zdraví z nedbalosti! Pro případ krizových situací mají školy vytvořeny krizové plány, které popisují, jak se chovat v případě vzniku konkrétního problému (incidentu). Navíc použití mobilního telefonu v krizové situaci ve škole bez pokynu učitele je velmi nežádoucí - může např. vzbudit paniku u rodičů, kterým dítě zavolá, přestože se vlastně nic nestalo, pouze dítě je plné emocí. Stejně tak může dítě vyburcovat záchranné složky, přestože jde o banální snadno vyřešitelný incident.