Nárok na náruč, pohlazení i písničku. Rozhovor s pěstounkou Táňou Dolákovou

Jak byste svými slovy popsala pěstounskou péči?

Pěstounská péče, kterou dělám já, je pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD). Dítě mně soudem svěřené, o které nemůže pečovat nikdo z jeho biologické rodiny, může u nás doma zůstat nejdéle jeden rok.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se stala pěstounkou?

K tomu, že jsem se stala pěstounkou na přechodnou dobu, mě přivedlo několik na sebe navazujících událostí. Prvním podnětem bylo setknání s paní, která sama už pěstounkou byla. Okamžitě mě to zaujalo, protože péče o miminka mě velmi baví. Když měl někdo z mých známých miminko, vždycky jsem se snažila s péčí o dítě pomáhat, byť to byla třeba jen procházka s miminkem v kočárku, aby si maminka mohla v klidu odpočinout. Krátce nato jsem v televizi viděla krátkou reportáž o pěstounce. Posledním impulsem pak byl článek v časopise, ve kterém jsem si přečetla rozhovor s pěstounkou. V té době to snad ani nebylo nazýváno pěstounka na přechodnou dobu, ale jako „profesionální maminka“.

Byl ten proces od první myšlenky k prvnímu miminku v péči těžký a dlouhý?

Ano, byla to dlouhá cesta. Trvalo to dva roky. Časově náročné bylo i dojíždění na přípravy pro PPPD do Brna. Pak následovaly pohovory s psychology a psychotesty. Všechno to se mnou musel absolvovat i manžel. I moje děti musely projít dvěma rozhovory s psychologem. Nyní pracuji jako pěstounka už čtyři roky.

Kolik dětí jste za tu dobu měla v péči a jak byly velké?

V péči mám teď páté dítě. Pro každé z těchto dětí jsme si vždy jeli do porodnice. Mohou mi ale přidělit dítě od 0 až 6 let. 

Celý text najdete zde: https://mama.pigy.cz/narok-na-naruc-pohlazeni-i-pisnicku-rozhovor-s-pestounkou-tanou-dolakovou/