Na dětské domovy se zapomnělo. Zvládají to s obtížemi a bez plánu

Po uzavření škol se děti neocitly uzavřené pouze v domácnostech se svými rodiči, ale také v dětských domovech. Zařízení musela přijmout bezpečnostní opatření, děti tak musí setrvávat uvnitř areálu. Vychovatelé se jim musí věnovat celý den a pomáhat jim s výukou na dálku. Ředitelé dětských domovů říkají, že situaci zatím zvládají, ale je to pro ně mnohem složitější. Dětské domovy si kolikrát musely ochranné pomůcky vyrábět samy nebo je sehnat od dobrovolníků.

Práce od rána do večera

Ředitelé dětských domovů se shodují, že jedna z největších komplikací jsou uzavřené školy. Vychovatelé, kteří byli standardně zvyklí chodit do práce až po konci školní výuky, teď pracují od rána do večera. Děti, které jsou ještě ke všemu napříč několika školními ročníky, navíc prý dostávají velké množství úkolů. „Je to náročné hlavně v tom, že vychovatelé musí během dopoledne zvládnout celé učivo a každé to dítě je z jiného ročníku a z jiné školy,“ říká například ředitelka dětského domova v Litoměřicích Radka Badinková. „Náročné je to zejména v těch starších ročnících, protože děti dostávají docela hodně úkolů. Pro vychovatele je těžké dítěti něco vysvětlit, když ani sám neví, jak by to mělo být,“ dodává. Dětské domovy přistoupily k několika opatřením, aby zabránily nákaze uvnitř areálů. Děti jsou zavřené uvnitř a nemohou ven ani na kroužky. Musí jim tak být věnována větší pozornost. „Najednou je na zaměstnance více požadavků. Vychovatel se musí věnovat všem dětem 12 hodin denně,“ vysvětluje ředitelka. Problémem budou pro dětské domovy také finance. Budou totiž muset zaplatit vychovatele, kteří pracují hodně přesčasů.

Opomenuté dětské domovy

„Jeden ze čtyř dětských domovů, se kterými jsem byl v kontaktu, dostal ochranné pomůcky zhruba do týdne. Ty ostatní domovy říkají, že na ně kraj úplně zapomněl. Něco dostaly se zpožděním, jinak si roušky šily sami, nebo je sháněly přes dobrovolníky a nadace,“ říká Petr Šusta z nadace Srdce na dlani. „Ta situace je asi způsobená tím, že jednak kraje neměly moc co rozdávat, ale jednak se na dětské domovy zapomnělo. Priority byly nastaveny tak, aby se primárně pomohlo zdravotnictví, sociálním službám a pak všem ostatním,“ dodává. Dětské domovy zůstávají i ve veřejné debatě opomíjeny.

V tuto chvíli už jsou na tom lépe. Časem se buď z krajů, nebo od dobrovolníků podařilo získat ochranné pomůcky, ale systematický přístup jakoby neexistoval. „Určitě chybí nějaké krizové plány v případě, že se někdo nakazí. Na to vůbec nejsou domovy připravené,“ říká Šusta. Především v prvních týdnech po vypuknutí krize bojovaly dětské domovy s nedostatkem ochranných pomůcek. „Na začátku jsme žádné nedostali,“ popisuje ředitelka nejmenovaného dětského domova, která si přeje zůstat v anonymitě. Když zkontaktovala kraj, protože domovu docházely ochranné prostředky, bylo jí řečeno, že žádné nejsou. Dětský domov se tak musel obrátit na dobrovolníky, neziskovky a nadace, které mu začaly pomáhat. Ředitelka uznává, že kraje opravdu nemusely mít žádné zásoby, uvítala by však lepší komunikaci a přístup k dětským domovům obecně. „Nikdo si neuvědomil, že se dětské domovy nezavřely, ačkoliv jsou součástí školství. Nikdo si neuvědomil, že jedeme 24/7. Nikdo si neuvědomil, že vychovatelé jedou na dřeň kosti,“ říká s tím, že se na tato zařízení zapomnělo.

Celý článek najdete zde: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/detske-domovy-koronavirus-krize-nouzovy-stav.A200408_160424_domaci_soch