Moje dítě kamarádí s Vietnamcem - no a co?
Všichni se ale musí vypořádat s jinou barvou pleti. Jak na ně reagují české děti a čeští učitelé? A co když nejde o Asiata, na které jsme si už víceméně zvykli, ale třeba o černocha nebo o Roma? Jak spolu vycházejí různé barvy pleti ve škole?
Černoška to měla těžké
„Na gymnáziu jsem měla spolužačku Ivanu Novotnou - běžné jméno, a pod ním typická černošská tvář," vzpomíná produkční Majka. „Dodnes nevím, jestli byla Ivana adoptovaná či zda došlo k nějakému genetickému přeskoku. Každopádně měla úplně obyčejné české rodiče, mluvila od narození česky, ve škole patřila k průměru - lišila se jen vzhledem. Vzpomínala, že na základní škole se jí děti posmívaly, a vím, že docela trpěla i v pubertě. To byla ještě osmdesátá léta a žádný kluk s ní nechtěl chodit. I když to možná bylo tím, že Iva byla sice fajn holka, ale žádná krasavice. Holky i kluci ji brali jako dobrou kamarádku. Kdyby vypadala jako Halle Berry zamlada, asi by to bylo jiné."
Tu neboli Tomík
„V prváku jsem sice zaregistroval, že má Tomík šikmé oči a že je prcek - jenže malých kluků je u nás ve 4.A hodně. A studenta nebo studentku vietnamské národnosti najdete v každé třídě. Vůbec to nevnímám, pro mě barva pleti nehraje roli. S rasismem popsaným třeba v knize Bílý kůň, žlutý drak se nesetkávám," krčí rameny student brněnského osmiletého gymnázia Kuba.
Celé znění článku naleznete na: https://zena.aktualne.cz/rodina/moje-dite-kamaradi-s-vietnamcem-no-a-co/r~i:article:716551/.
