Mobil ve škole - ano, či ne?

Datum publikace: 07. 01. 2019
Periodikum:
clanky.rvp.cz
Odpůrci technologií ve školách dostali nedávno impulz, díky němuž se napříč civilizovaným světem šíří nová vlna odporu k digitálním technologiím v rukou dětí. Tentokrát je to francouzský zákon, který plošně zakazuje samostatné používání mobilních telefonů ve školách žákům mladším 15 let. Ve skutečnosti byla podobných kampaní již celá řada. Vzpomeňme např. na kritiku Britannicy k Webu 2.0 v letech 2006–8 (Encyclopaedia Britannica a škola 2.0) nebo na populární Spitzerovu digitální demenci z roku 2012 (Digitální demence z pohledu učitele IT), která navzdory zkreslujícím tvrzením má na veřejnost dodnes nemalý vliv.

Své názory v naší ideově rozdělené společnosti pochopitelně i nadále šíří jak techno-pesimisté tak techno-optimisté. Já, přestože mě to označení zdaleka nevystihuje dokonale, se hlásím k té druhé partě – k optimistům věřícím, že je možné (a nutné) naučit lidi technologie používat ke svému zdokonalení. Chceme-li se v problematice vyznat, musíme studovat názory obou stran. Začneme u pesimistů.

Podívejme se na pár aktuálních seriózních zdrojů, které evidentně inspirovaly i francouzskou vládu. Přidržím se přitom nedávné přehledové zprávy [1] profesorky žurnalistiky Long Island University z Brooklynu Jennifer Rauch, která je známa svou preferencí „pomalých médií“ (Slow Media: Why Slow is Satisfying, Sustainable & Smart). Druhým seriózním zdrojem bude profesorka pedagogiky University of Michigan Susan Dynarski, která studentům radí, aby odložili přístroje a vzali do ruky pero [2]. Myslím, že mohu hned na začátku konstatovat, že s většinou jejich argumentů do určité míry souhlasím.

  1. Bez mobilu se žáci mohou lépe soustředit na práci

Podle průzkumu ČSÚ je (a nejen u nás) dnes nejoblíbenější věcí dětí mobil. Určitá míra závislosti na těchto zařízeních je všudypřítomná. Jistě přibývá i dětí ohrožených skutečně vážnou poruchou s názvem nomofobie. Mnohdy nelze zajistit klid ve třídě jinak, než uložením mobilů do tašek nebo do specializovaných úschoven ve třídě. Zajímavou novinkou je pouzdro Yondr bránící využití mobilu bez toho, že by se s ním musel majitel rozloučit. Jennifer připomíná, že existuje nemalé procento žáků, kteří by se chtěli soustředit, ale jejich spolužáci je svými mobily při vyučování ruší.

Je třeba si ale uvědomit 2 věci: 1. Výuka nemůže zároveň osobní mobily zakazovat i využívat (např. na hledání informací); 2. Skutečně chorobně závislí žáci se s nedostupným mobilem dokáží soustředit na výukovou činnost jen pár minut (viz Rizika spojená s technologiemi podle Rosena).

  1. Výsledky žáků, kteří nepoužívají technologie, jsou lepší

Klasickým zdrojem v této záležitosti pro nás stále je zpráva OECD: Žáci, počítače a učení z roku 2015, která jasně ukazuje, že tam, kde jsou ve školách technologie používány nejvíce, jsou výsledky (PISA) nejhorší. Analyzovaná data bohužel neříkají, jak jsou technologie nejčastěji využity.

Jennifer i Susan zmiňují několik dalších zdrojů. Je to třeba studie, která potvrzuje, že ručně psané poznámky jsou dokonalejší a žáci si je zapamatují lépe [3]. Nejzajímavější je rozhodně anglický výzkum Belanda a Murphyho [4], který porovnával výsledky (známky) žáků před a po zákazu používat ve výuce mobily. Uskutečnil se ve 4 městech (Birmingham, Londýn, Leicester, Manchester) v roce 2013. Dospěl k závěru, že se prospěch díky zákazu zlepšil o 6,41 %. Navíc došlo ke snížení rozdílu mezi výsledky lepších a horších žáků, protože přístroje obecně více odvádějí od studia ty méně zdatné žáky (pocházející v mnohem větší míře ze socio-ekonomicky znevýhodněného prostředí).

I zde je ale třeba se důkladně zamyslet. Jde o to, jak jsou výsledky měřeny a co je v těchto případech cílem výuky. Pravděpodobně to asi nebudou kompetence pro 21. st.

 

Celý článek naleznete zde: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/21948/PROC-MOBILY-VE-SKOLE-ZAKAZOVAT.html/