Michaela (28 let): Bála jsem se, že mě alkohol zabije!
Sklenička s kamarádkou, občas přípitek v práci, nějaká ta oslava narozenin, trocha piva „na slehnutí“ po obědě… Připadá vám to naprosto v pohodě? Nemělo by, protože balancujete nad propastí závislosti. Právě to je vzkaz, který posílá Michaela Duffková, osmadvacetiletá žena a mamka malé dcery, která o sobě dovede na plnou pusu a veřejně prohlásit: jsem abstinující alkoholička.
Pít jsem začala na mateřské
Přiznáváte, že jste se alkoholu nikdy zásadně nevyhýbala, ale popíjela jste tak nějak „normálně“, tedy na oslavě, s kamarádkami… Kdy začalo být pití problém?
Bylo to na mateřské. Nějak toho bylo moc, odstěhovali jsme se, připadala jsem si izolovaná. Večer jsem si dala skleničku dvě… Během roku už to byl alkohol, kdo za mě rozhodoval. Nepřipouštěla jsem si, že mám problém, i když jsem se rozhodla, že končím a to víno si nekoupím – a večer jsem zas seděla s lahví…
Asi minimálně každou mámu napadne – jak jste se mohla při tom ještě starat o dceru?
Pila jsem hlavně po večerech nebo v případě, kdy byla dcera s někým jiným než se mnou. I po večeru s vínem jsem ráno vstala a fungovala, jinak to nešlo.
Co na to manžel?
Bylo to pro něj těžké období. Nejdřív jsem si svůj problém neuměla přiznat. Dokonce se v jednu chvíli i odstěhoval, protože už nevěděl, jak mě přesvědčit. Alkohol velmi zahýbal naším vztahem – a nejvíc právě po léčbě, protože srovnat si všechno, co se dělo ve vztahu, když jsem pila, ale i to, co tomu předcházelo, nebylo vůbec jednoduché.
Měla jsem strach o život
Co způsobilo, že jste zatáhla za pomyslnou záchrannou brzdu a šla se léčit?
Byl to moment, kdy jsem dostala strach, že mě zabije buď to, že piju, anebo to, že se nenapiju a vystřízlivím.
Asi nejde se jen tak sebrat a odejít do léčebny. To jste se musela „udat“ lékaři a přiznat, že máte problém s alkoholem?
Zavolala jsem adiktoložce (odborník na léčbu závislostí, pozn. red.), na kterou jsem měla kontakt, a ta mi domluvila nástup na detox do Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
Jaké bylo tam poprvé jít?
Na detox jsem jela hodně pod vlivem, takže to bylo náročné… No a není ani lehké, když vám to dojde, co jste poslední dobou vyváděli. Po detoxu v nemocnici jsem docházela ještě denně do stacionáře – to už bylo lepší, protože i když jsem byla nervózní, byla jsem rozhodnutá, že léčbu prostě dokončím. Což se mi podařilo a dodnes docházím ještě na individuální sezení.
Jaké to bylo, poprat se s abstinenčními příznaky?
Ano, to byla jedna z věcí, ze kterých jsem měla největší strach. Často jsem měla panické stavy, že umřu, že už nevydržím. Klepala jsem se, potila...
Celý článek najdete zde: https://www.prozeny.cz/clanek/michaela-28-let-bala-jsem-se-ze-me-alkohol-zabije-61885?seq_no=2&source=hp&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null
Související články na portálu Šance Dětem
