- Domů
- O čem se mluví
- Máš to za jedna. Proč známky i na vysvědčení stále přežívají a jak to jde bez nich?
Máš to za jedna. Proč známky i na vysvědčení stále přežívají a jak to jde bez nich?
Datum publikace: 31. 01. 2018
Periodikum:
www.lidovky.cz
Už ve středu si desetitisíce českých školáků odnesou ze školy pololetní vysvědčení. Naprostá většina z nich na něm bude mít jedničky, dvojky... Hodnocení známkami je pořád ještě nejběžnější, ačkoli o tom, jak se dítě vzdělává, neříká vlastně nic. Proč známky stále přežívají? A jak to jde bez nich?
Decentní a krátké zvonění zahajuje hodinu ve 2. A pražské Základní školy Petřiny-sever. Děti se ještě chvilku hemží, ale překvapivě rychle se ztiší a usadí. „Dnes je jich hodně nemocných, takže je jich jen dvacet. Obvykle je tu rušněji," usmívá se jejich učitelka Julie Kohout Kašparovská.
Jsem tady proto, abych viděla, jak probíhá učení ve škole, kde známky hrají vedlejší roli. Je totiž jednou z více než osmdesáti v republice, která využívá metodu Začít spolu. Její podstatou je, že děti mezi sebou nesoutěží, nýbrž spolupracují. Navzájem si radí a pomáhají a také se samy hodnotí. Vyučující je jim v tom všem průvodcem. Na vysvědčení tu děti známky sice najdou, ale během školního roku se s nimi šetří. V lichých týdnech, jako je tento, děti pracují v takzvaných centrech aktivit: Matematika, Objevy, Ateliér, Psaní a Čtení. Za týden se v nich vystřídají všechny, pořadí si určují samy.
Může to fungovat, když řada učitelek a učitelů z jiných škol tvrdí, že bez známek by děti nedělaly nic?
U spojených stolů, na kterých je cedulka „Ateliér", se tři kluci snaží navléknout nit. Jejich úkolem je za dvě hodiny samostatně ušít pytlíček na levanduli, naplnit ho sušenou bylinkou a opatřit štítkem s jejím názvem.
Mám pocit, že jsem se ocitla ve škole snů. Děti učitelce i její asistentce Lucii Novotné tykají, a když jim něco nejde, pomáhají si navzájem nebo si řeknou o pomoc dospělým. Ani bych nečekala, že tu někdo bude naznačovat, že šití se pro kluky nehodí, přesto to stojí za povšimnutí. To všechno patří k otevřené atmosféře, kterou je třída prodchnutá.
„Ty už tam jsi? Fajn, můžeš se pustit do šití," komentuje paní učitelka Julie první úspěch v navlékání niti. Neujde jí, ani když se dalšímu chlapci podaří udělat první steh: „To je kouzlo, viď?" raduje se s ním, zatímco třetí žák se stále snaží trefit do ouška jehly. Ale nevzdává se. Učitelka mu dává čas, aniž by jeho neúspěch komentovala, a přechází k další skupince.
Celý článek najdete na: https://goo.gl/6cuA1y