Magie, pověry a rituály kolem porodu: některé se drží dodnes

Narození dítěte je považováno za nejnáročnější období v životě ženy. Už od starověku si jej ženy snažily ulehčit. Co všechno se tehdy vědělo o porodu a jak lékaři přistupovali k šestinedělí a kojení? Porody byly odjakživa spojovány s celou řadou rituálů, které zajišťovaly bezpečí matky i dítěte. Ačkoli bylo starověké lékařství na docela vyspělé úrovni, svou významnou roli hrála magie a pověry, které šly ruku v ruce s postupy lékařů. Cílem bylo ochránit ženu i její nenarozené dítě během těhotenství a zabránit potížím při příchodu nového člověka na svět.

Jako ochranu pro donošení zdravého plodu a bezproblémový porod v termínu nosily ženy u sebe celou řadu různých amuletů. Patřily sem třeba tyto specialitky: popel z posvátného ptáka ibise, baziliščí oko, první vlasy ustřižené dítěti, kaménky ze stromů nebo močové kaménky. Zajímavostí byl takzvaný orličí kámen, který se používal v magické praxi. Jeho prvotní schopností bylo zabránit potratu a dopomoci ke snadnému porodu. Rovněž se doporučovalo nemít na těle žádný uzel, ať už se to týkalo oblečení, nebo třeba uzlu ve vlasech. Poslední zmiňované má svou logiku a můžete to vyzkoušet i dnes.

V Talmudu se píše, že kvůli dítěti narozenému v osmém měsíci nesmí být znesvěcena sobota, ale kvůli sedmiměsíčnímu ano, protože je zde šance na jeho přežití. Židé totiž o šabatu dodržují zákaz 39 činností, mezi něž patří také rozvazování a zavazování uzlů a přenášení věcí z jednoho prostoru do jiného. Znamená to tedy, že je povoleno přeříznout pupeční šňůru a odnést dítě z místa na místo. Je velice pravděpodobné, že v úvaze hrál roli i mystický význam čísel, ve zkratce sedmička byla známkou života a osmička smrti.

Rituální pohřbívání placenty bylo známo už od starověku. Například v Číně se na ni napsala jména obou rodičů, pokud dítě zemřelo, bylo pochováno spolu s ní. Další možností bylo rozdělení plodového koláče na dvanáct částí a pohřbení spolu s rýží, penězi a dalšími symboly, které představovaly hojnost, bohatství a podobně. Placenta se také často zakopávala pod práh, kde chránila rodinu proti zlým duchům. Na Islandu se nesměla spálit, ale rituálně pohřbít, aby člověk získal svůj stín v podobě zvířete, které mělo odpovídající vlastnosti, což bylo nesmírně důležité. Každý člověk tak měl díky placentě svého zvířecího dvojníka.

Žena v šestinedělí byla pochopitelně v mnoha kulturách stejně jako během menstruace považována za nečistou a bylo třeba ji nějakým způsobem izolovat od okolní společnosti. Nedělky pobývaly ve speciálně zařízených domech, a to obvykle po čtyřicet až padesát dní. Během této doby se nesměly stýkat s muži, dotýkat se posvátných předmětů ani chodit do chrámu.

Celý článek najdete na: https://www.vitalia.cz/clanky/ritualy-kolem-porodu-nektere-se-drzi-dodnes/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

> další zprávy z médií