Kojenecké ústavy se plní zbytečně

Asi 70 procent z těchto dětí se ale nakonec vrací do vlastních rodin. Dalších asi 10 procent dostalo rodinu náhradní. Podle ředitelky SOS dětské vesničky Jindry Šalátové toto číslo ukazuje, že většina dětí z kojeneckých ústavů odbornou zdravotnickou péči nikdy nepotřebovala, jinak by jich tolik nemohlo přejít zpět k rodině. „Pokud se po čase vracejí domů, v té rodině musel být nějaký problém, když dítě skončilo v kojeneckém ústavu. Pak by bylo jednodušší začít s rodinou pracovat v momentě, kdy hrozí riziko, že u nich nebude moci zůstat. Je to efektivnější a levnější,“ tvrdí. Česko je přitom jednou z posledních zemí EU, kde je možné nejmenší děti do dětských center umisťovat.

Vláda v demisi už ovšem dala najevo, že rušení kojeneckých ústavů nechystá. A ministerstvo zdravotnictví si nepříznivá data vykládá po svém.  Podle jeho mluvčí Gabriely Štěpanyové svědčí návrat čtyř pětin dětí do vlastní rodiny o kvalitě a komplexnosti poskytnuté péče.  Jenže do kojeneckých ústavů se dostává jen třetina dětí z ryze zdravotních důvodů. U další třetiny hrají roli jak zdravotní, tak sociální důvody a další třetina dětí se předloni ocitla v ústavu ze sociálních důvodů. Tedy kvůli chudobě.

Inspiraci by bylo možné čerpat například u našich slovenských sousedů. Tam již v roce 2006 uzákonili zákaz umisťovat do dětských center děti do tří let, nyní se už týká dětí mladších šesti let. V Polsku není možné do ústavů dávat děti dokonce do deseti let věku. Ani Rumunsko už miminka do ústavů nepřijímá.  K přijetí podobného zákazu Českou republiku už roky tlačí mezinárodní organizace, jako je Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva, Dětský fond OSN (UNICEF) a Evropská komise. A také domácí organizace na pomoc dětem a rodinám.

Už světově uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček (1922–2004) upozornil, že se děti v náhradní ústavní péči vývojově opožďují. Nejvíce pak v oblastech, které se vážou na citový vztah k dospělému. Za kritické období považoval věk od jednoho do tří let, kdy se děti v ústavní péči výrazně opožďují v rozvoji řeči, intelektu, v tělesném vývoji a hlavně v sociálním chování.  Vliv náhradní péče na vývoj dětí zkoumal i výzkum podpořený ministerstvem práce. Studie pod vedením klinického psychologa a soudního znalce Radka Ptáčka z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v letech 2010 až 2011 prokázala, že mezi dětmi v dětských domovech a dětmi v pěstounské péči jsou významné vývojové rozdíly – a to v neprospěch ústavní péče.

Celý článek naleznete v dnešním vydání Lidových novin.

> další zprávy z médií