Když úkoly za děti dělají rodiče, něco je špatně. Pro všechny

Rodiče, učitelé, děti

Pro všechny je současná krize nečekanou situací a v novém prostoru se zabydluje se i český vzdělávací systém.

O tom, jak neobratně se mu v prvních týdnech dařilo, dostatečně hovoří žalostné výkřiky mnohých rodičů, kteří pod návalem úkolů zjišťují, že zlomky a vedlejší věty nejsou taková sranda, „kterou každý umí už od základky“.

Co mají ale učitelé dělat jiného, když si nemohou prostě stoupnout před tabuli a mluvit? Nakonec jsou na tom stejně bity nejvíc děti – z domova před supícími rodiči nemohou zmizet do školy a ze školy si od náporu vědomostí nemohou jít odpočinout domů.

Krizová situace však zároveň poskytuje jedinečný náhled do problému vzdělávání jako takového. Ačkoliv teď žijeme doslova v časech školy života, kdy se každý den všichni učíme žít v nových podmínkách, ta opravdová škola v mnoha (byť ne všech) případech redukovala svou činnost na zadávání úkolů, jen aby děti nezůstaly pozadu.

Na tom, že je krize příležitostí k přehodnocení mnoha věcí, se shodují spoluředitel neziskové organizace Učitel naživo Martin Kozel a dětský psycholog Martin Hofman z Českého institutu biosyntézy.

Škola by neměla být dalším stresorem

„Pokud bude distanční výuka probíhat pouze formou odevzdávání tradičních úkolů, učitelé rychle zjistí, že to pro děti není úplně užitečné. 

Tedy pokud se o to budou zajímat. Tři měsíce jsou docela dlouhá doba na to, aby člověk objevil různé způsoby, jak se to dá dělat. Bylo by škoda, kdybychom nedokázali téhle možnosti využít,“ říká Martin Kozel, spoluředitel organizace Učitel naživo.

Na špatně pochopený systém domácích úkolů upozorňuje také dětský psycholog Martin Hofman. „Jsme naučení, že domácí úkol je nějaký vopruz, který musíme dělat. Existují přitom výzkumy, že školy, které od nich upustily, nemají horší výsledky.“

Zdroj: https://denikn.cz/332522/kdyz-ukoly-za-deti-delaji-rodice-neco-je-spatne-pro-vsechny/