Když pediatr nevidí autismus

Sami dospělí autisté, kteří se umí vyjadřovat, se s tím denně potýkají. Za chování jsou odsuzováni. Jejich rodiče (především matky) jsou považováni za ty, kteří nezvládli výchovu. Svůj příběh popsala:

Náš příběh začíná před osmi lety, když synovi byly necelé tři roky

Máme dvě krásné děti. Na pohled zdravé a ničím se nelišící od běžných dětí. Anetka je o 1,5 roku starší než Vítek, a přestože beru na vědomí, že každé dítě je jiné a holky jsou vyzrálejší než kluci, neubránila jsem se tomu, abych neviděla, jak velký je rozdíl v chování mezi našimi dětmi. Ač jsem se u syna snažila o různé styly přístupu, nic nefungovalo. Byla jsem přísný rodič, který miluje, vysvětluje, ale nebojí se dát na zadek, pokud je to namístě. Takže říkat, že je rozmazlený a potřebuje výprask (s čímž jsem se běžně u příbuzných setkávala), opravdu adekvátní nebylo. A protože synovo chování začínalo ničit dcerku, začala jsem hledat pomoc u pediatra. Jenže ten řekl, že na synovi nic nevidí, že je to kluk a vyroste z toho.

Jak vysvětlit, že ač se snažíte sebevíc, dítě nefunguje běžným způsobem, když to na první pohled není vidět?

Vítek byl a stále je něčím krásné dítě. Nebyl nijak opožděný, naopak v devátém měsíci už venku ve sněhu čile běhal. Také brzy a rád mluvil. Sama jsem aktivní člověk, ale při něm jsem si časem začala připadat jako lenoch. Vítek mě dodnes zaměstnává celodenně. Nebylo noci, kdy by se několikrát nevzbudil s podivným křikem. To nebyl běžný pláč. Zároveň neexistuje den, že by se něčím sám zabavil. Přestože jsem nedovolovala, aby odbíhal od činnosti k činnosti, nedařilo se mi ho u ničeho déle udržet. Pokud jsem potřebovala mimo byt s někým mluvit, Vítka jsem držela v náručí, nedal nám možnost vést rozhovor.

Celý příběh k přečtení na: https://atypmagazin.cz/kdyz-pediatr-nevidi-autismus/.

> další zprávy z médií