Jak se bránit závážné podobě syndromu zavrženého rodiče?

Identifikace příznaků těžkého stupně syndromu zavrženého rodiče

Syndrom zavrženého rodiče je termín, který vytvořil americký psychiatr Richard A. Gardner, projevy syndromu byly popsány v minulém článku.

V případě těžkého stupně syndromu zavrženého rodiče jsou jednotlivé projevy přítomny v následujícím stupni:

1. Kampaň shazování (kampaň za degradaci rodiče) – kampaň je velmi intenzivní a je přítomna ve značném rozsahu. 
2. Slabé, neodůvodněné nebo absurdní odůvodnění nenávisti – dochází až k absurdním racionalizacím a zdůvodňováním odmítání druhého rodiče. 
3. Nedostatek ambivalence – ambivalence není vůbec přítomna, dítě již není schopno vidět kladné rysy druhého rodiče, druhý rodič je pouze špatný, zlý, hrozný. 
4. Fenomén nezávislého myšlení – je trvale přítomný. 
5. Reflexivní podpora pečujícího rodiče při sporech rodičů – je trvale přítomna. 
6. Chybějící pocity viny – dítě už nemá žádný pocit viny za příkoří způsobené druhému rodiči. 
7. Vypůjčené scénáře – jsou přítomné. 
8. Rozšíření nenávisti na rodinu odmítaného rodiče – nepřátelství nabývá širokých rozměrů, může být až fanatické. 

K tomu pak přistupují následující projevy:

1. Během styku jsou přítomny značné těžkosti, případně již není styk možný vůbec. 
2. Dítě se během celého styku chová destruktivně a trvale provokativně. 
3. Dítě vykazuje intenzivní, někdy až patologickou vazbu k pečujícímu rodiči. 
4. Před zavržením druhého rodiče k němu dítě mělo vazbu intenzivní a zdravou, či jen minimálně patologickou. 

Možnosti řešení středně těžkého a těžkého syndromu zavrženého rodiče pohledem Krizového centra pro děti a rodinu

U středně těžkého a těžkého stupně syndromu zavrženého rodiče jsou tradiční terapeutické postupy neefektivní. Vzhledem k tomu, že hrozí závažné narušení psychického a citového vývoje dítěte, se nejúčinnější terapeutickou možností jeví omezení vlivu s programujícím rodičem (změna péče, umístění do neutrálního prostředí).

V případě, že postoj manipulujícího rodiče je vůči druhému rodiči nadměrně negativní, je naprosto nevhodné dítě vystavovat asistovaným stykům nebo asistovanému předání. Je to z důvodu, že bez dalších změn (pobyt dítěte, postoj manipulujícího rodiče, negativní pocity rodičů vůči sobě) není možné, aby dítě postoj k druhému rodiči změnilo. Asistovaný styk by byl možný pouze v případě, kdy by manipulující rodič neměl silně negativní postoj a emoce vůči druhému rodiči a byl by ochoten uznat tohoto druhého rodiče jako kompetentního k výchově dětí. 

Doporučená opatření u dětí s těžkým stupněm syndromu zavrženého rodiče jsou následující:

1. změnit výchovu od programujícího k zavrženému rodiči,
2. léčebný program v lůžkovém zařízení (reintegračním centru) a terapie dítěte specialistou na syndrom zavrženého rodiče,
3. nelze řešit běžnými postupy v Krizovém centru, je nutná intenzivní individuální terapie pro manipulujícího rodiče, zavrhovaný rodič dochází do podpůrné terapeutické skupiny.

Pro pochopení následujícího textu je dobré znát obsah předchozích článků (viz Syndrom zavrženého rodiče a Syndrom zavrženého rodiče – jak se bránit?).

Celý článek najdete zde: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/syndrom-zavrzeneho-rodice-jak-se-branit-ii-cast