Internetová šikana a kybergrooming ničí psychiku i životy, říká expert
Když jsem četla rozhovor s Vítem Klusákem, který dokončuje film, kvůli němuž "lákal" do pastí kybergroomery, kteří měli zájem o sex s nezletilými dívkami, měla jsem z toho pocit, že někteří z útočníků byli tak trochu troubové, čímž tedy vůbec nechci zlehčovat nebezpečí, které dětem na internetu hrozí…
Kybergrooming je hrozně nebezpečný, ale ti nejnebezpečnější útočníci na takové jednoduché pasti opravdu neskočí. Skuteční predátoři, zneužívači malých dětí nebo lidé, kteří je "loví" pro pornobyznys, znají všechny fígle. Abyste dostala do pasti někoho takového, potřebujete několikaměsíční sofistikovanou komunikaci. A je to špička ledovce, i když velmi riziková. Těmhle lidem, kteří se chytají do jednodušších pastí, které jsme v minulosti líčili i my, když jsem pracoval pro Seznam, říkám "honiči".
Přitom se nejčastěji mluví o pedofilech. Ale praví pedofilové to tedy nejsou? Protože nejvíc útoků míří na dospívající, kteří jsou sice formálně dětmi, ale biologicky už ne?
Ano. Rozhodně nepatří mezi ty běžné útočníky. Když přijedu na přednášku do školy, vybízí mě učitelé: "Tak žákům řekněte něco o těch pedofilech." A já začnu: "Tipněte si, jak je průměrně starý nejčastější útočník na internetu? A jak vypadá?" Děti: "Padesát, šedesát let! Tlustej, hnusnej. Peďour!" A ono ne. Nejčastější útočník na internetu má 17 až 23 let. Čím mladší, tím brutálnější umí být. Jsou nejčastějšími agresory, pachateli kyberšikany, ale taky se mezi nimi rekrutuje velký podíl těch, kteří lákají z kluků – u holek je to trochu jinak – fotky nebo videa. Tahle věková skupina už na internetu vyrostla, orientují se v trendech, vědí, co letí za kapely a seriály, děti dobře znají, rozumí jim a umí je rychle oblbnout.
S pedofily jste se při své práci setkal?
Ty skutečné bych spočítal na prstech jedné ruky. Jsou to jednorázové úlety, kdy se pedofil neuhlídá. V naprosté většině jim stačí dívat se na obrázky v nějakém "soukromém albu", vzrušuje je sledovat fotky nějakého malého dítěte, jak roste, jak se vyvíjí. Dělá mu to dobře. Ano, může se přijít i na živého Péťu podívat na hřiště, ale sexuální útok je výjimečný, spíš je to zbytečný strašák.
Na druhou stranu, vědomí, že si někdo prohlíží mé děti tímto způsobem, není zrovna příjemné.
Samozřejmě, vůbec neříkám, že to je v pořádku. Musím přiznat, že s "nesouzením" pedofilů trochu vnitřně bojuju. Znám pedofilní komunitu (ČEPEK), na jednu stranu chtějí – a do velké míry po právu –, aby se na ně společnost nedívala jako na zločince, kteří ubližují dětem, ale na jejich stránkách najdete i návod, jak se chovat ve vazbě, když jste za nějaký čin souzen. Na svých fórech rozebírají, kde nějaký pedofil, který byl třeba odsouzený, udělal chybu, a jak to udělat, aby vás policie nechytla. Sdílí obrázky dětí, nic hrozného, ale jsou to i polonahé děti třeba v plavkách, včetně dětí celebrit, a tušíme, že to nekončí tím, že by se nad fotkami jen rozněžňovali…
A žádná komunita internetových podvodníků, útočníků, predátorů není tak dobře organizovaná jako pedofilové, nebo přesněji řečeno spíš byznys kolem dětského porna a sexu s nezletilými a dětmi. Tihle lidé umí být nesmírně nebezpeční a hrozbou jednoznačně jsou, ale statisticky jsou nejčastějšími pachateli na internetu "normální" homosexuálové a heterosexuálové.
Jak tedy ty nejčastější útoky vypadají?
Řekl bych, že nejčastější jsou sběrači intimních fotek. Někdo ty fotky odněkud ukradne, ale další je loudí pod různými záminkami nebo falešnou identitou. Ale tím to často končí, jednorázová potřeba. U kybergroomingu to pak jde dál. Někteří se totiž nespokojí s tím, že mu dítě poslalo nahou fotku, začnou ho vydírat nebo lákat ven. Spíš než o násilí jde o vydírání nebo o přísliby finančních odměn.
Před dvěma lety jsme točili dokument Černota. Založili jsme profil šestnáctiletého kluka, nahráli fotku a napsali: Nudím se. Vypnuli jsme počítač. Do rána měl 1200 nabídek k seznámení, z toho 800 za peníze. Vytipovali jsme deset lidí, které jsme pozvali na schůzku, těch, kteří projevili největší zájem a trochu se snažili prověřit, jestli je kluk skutečný, takže to nebyli úplní troubové. Nabízeli od pětistovky do třiceti tisíc za různé věci. Něco podobného jsme dělali víckrát, lákali jsme i na dvanáctiletého kluka…
Ptávám se kluků, jestli jim nepřijde divné, že je zničehonic osloví superhezká holka s tím, že jsou supersexy borci, a začne s nimi flirtovat. Nechci snižovat jejich sebevědomí, ale útočníci si vybírají kluky, kteří nejsou moc viditelní a nepatří k alfasamcům třídy, spíš ty nejslabší typy, očekávají, že jim bude lichotit, že si jich někdo všiml.
Co se pak děje?
Připravíme kamery, odposlechy, spolupracujeme s policií. A čekáme, kdo přijde a jak bude vypadat, většinou se od popisu dost liší. Jsem opakovaně zaražený, jací lidé přicházejí. Občas nějaký ten šedesátník, který psal, že mu je čtyřicet, ale pak přijde třicátník v obleku, manažer. Nebo dvacetiletý kluk. Co se mu honí hlavou, když přijde, v ruce dvoutisícovku, a má chuť na někoho, kdo je třeba o deset let mladší?! Nevíme, kolik takových lidí je a jaké je věkové složení, kolik z nich jsou "neškodní honiči" nebo jestli mezi nimi bude nebezpečný týpek.
A když na něj bafnete, jaká je reakce?
"Já jsem tady omylem." "Jen procházím." "Je to provokace, nic mi nemůžete udělat." Ti nejchytřejší odcházejí kolikrát sebevědomě pryč, byli opatrní a ví, že je nemůžeme zadržet, když jsme je nepřistihli. A mnozí pak pokračují dál, narazíme na ně třeba v jiném případu nebo při jiné pasti, vůbec nechápu tu hroší kůži. Jsou i tací, co se zhroutí, říkají, že nevěděli, že dělají něco špatného. Ti, co se dostanou k soudu, často skončí s podmínkou a to je podle mě mrzuté. Zneužili nebo potenciálně zneužili dítě, zaslouží trest.
Související články na portálu Šance Dětem
