Fyzickými tresty vychováváme z dětí násilníky, shodují se odborníci

Oba kategoricky odmítají, že by ve výchově existovalo nějaké „malé“ funkční násilí, s čímž si Češi většinou spojují pohlavek nebo naplácání na zadek. Wünschová, jejíž Centrum LOCIKA pomáhá dětem, které se v rodině setkávají s násilím, varuje před modely, které děti od svých rodičů přebírají. „Je to jen bezmoc nás rodičů, když už nevíme, co dělat. Tak použijeme svoji sílu,“ doplňuje Šneberger a dodává, že agrese do mezilidských vztahů a stejně tak i do výchovy dětí přirozeně patří, a kámen úrazu je to, jak s ní naložíme.

„Ve chvíli, kdy vám bouchnou saze, nejde dělat nic. Ale předtím jde dělat všechno. Můžu dávat najevo, že tohle už je moc, protože děti zlobí, a je to normální, ale otázka je, jak to budu dělat. Ve chvíli, kdy musím použít svoji sílu, je to proto, že jsem hranice nenastavoval včas,“ říká Šneberger, který mimo jiné vede v Lize otevřených mužů zážitkový kurz Agrese je OK.

Násilí, které zažíváme od milovaných lidí, si můžeme buď zracionalizovat, nebo můžeme hledat cesty, jak se ho nedopouštět, shodují se hosté Houpaček a upozorňují na to, že násilí ve výchově dětí se zdaleka neobjevuje jen ve fyzické podobě. „Například nekomunikovat, nereagovat na dítě, které dělalo něco, co se nám nelíbí, je stejné, jako kdybych své čtyřleté dceři řekl, že jsem takovouhle zlobivou holčičku nikdy nechtěl a že je fuj,“ upozorňuje Šneberger. Wünschová ještě dodává, že podobný účinek má strašení malých dětí například čerty: „Dítě nemá mentální schopnosti, aby odlišilo, co je možné a co ne, a zažívá reálný strach, že ho někdo odnese do pekla,“ varuje. Je podle ní pak jedno, jestli jde o násilí fyzické nebo psychické, obojí jen zraňuje a ponižuje.

Celý rozhovor článek i rozhovor najdete zde: https://wave.rozhlas.cz/ve-vychove-deti-neni-zadne-male-funkcni-naplacani-vychovavame-tak-nasilniky-7906380?fbclid=IwAR3Tp_Mbuoq0uuFqQk-AUK9HwKEBck76JJM5mCzByHC-_GRQ5bT0YdWCvyM