Děti zírají, co o nich ví Google. O technologiích se mají učit více.

Od letošního července může každý získat elektronický občanský průkaz, v budoucnu tak půjde komunikovat s úřady on-line. "Zjednoduší to život, ale jen lidem, kteří budou vědět, jak toho bezpečně využít," upozorňuje Alena Mašláňová, učitelka informatiky ze Sigmundovy střední školy strojírenské Lutín na Olomoucku. 

Dnešní dospívající už budou žít v digitálním světě, a přestože panuje všeobecná představa, že se mladí rodí s tabletem v ruce a digitálním technologiím rozumí, zdaleka ne všichni jsou na to připraveni. "Pořád se mi stává, že přijde žák, který měl na základní škole jen jednu hodinu informatiky týdně na prvním stupni a jednu na druhém," říká Mašláňová. Takové děti pak mají oproti ostatním mezery, protože se v hodinách věnovaly něčemu jinému – jenom hrály hry nebo řešily výukové programy. "To je z mého pohledu docela děsivé. Najdou se i žáci, kteří na klávesnici hledají písmeno ‚zet‘ a u počítače seděli jen párkrát v životě. To je dneska šílený handicap," upozorňuje učitelka. Mezi základními školami jsou velké rozdíly. V prváku se s takovými žáky sejdou i studenti zvyklí na robotické hračky, pro něž není problém naprogramovat jednoduché roboty. 

Umět počítače a chytré telefony ovládat ale nestačí. Podle průzkumu České rady dětí a mládeže z června letošního roku si 87 procent dětí ve věku 10 až 18 let uvědomuje, že používání internetu může být nebezpečné. O rizicích se nejčastěji dozvídají ve škole, mladší děti se o nich baví s rodiči, starší o nebezpečích na internetu spíše čtou. Kyberkriminalita stále roste. V roce 2017 policie evidovala 5654 trestných činů, což je asi o 300 případů více než o rok dříve. Nejčastěji se vyskytují podvody, děti se mohou nachytat například na falešné internetové obchody. Výrazně ale přibývá hlavně sexuálně orientovaných trestných činů. Jejich počet se loni téměř zdvojnásobil oproti roku 2016. "Pachatelé využívají anonymity internetu a různými způsoby z dětí mámí nahé fotografie. Někdy jim je ale samy oběti dobrovolně posílají, třeba přes sociální sítě," upozorňuje Radek Nezbeda, šéf sekce kybernetické kriminality z Národní centrály proti organizovanému zločinu. 

I když děti vědí, že z nich někdo může lákat informace, zneužít jejich fotografie nebo je okrást při placení přes internet, příliš se podle toho nechovají. "Mají jedno heslo třeba na Facebook i do e-mailu, ukládají si je v počítači či mobilu a to už považuji za nebezpečné," říká Tomáš Hládek, expert na digitalizaci a kybernetickou bezpečnost z České bankovní asociace. Na školách, zatím především pražských, dělá přednášky, kde s žáky o bezpečnosti na sítích hovoří. Velkým rizikem jsou také sociální sítě, kam jsou mladí schopni psát veřejně i choulostivé věci ze svých životů. "Pořád si neuvědomují, že já také na ulici nevykládám, kam jsem jel na dovolenou nebo co rodiče koupili nového. Neuvědomují si, že to někdo může zneužít," míní Hládek. 

Nejvíce na mladé vždycky fungují konkrétní příklady. Když Jan Žežulka ze soukromé školy da Vinci v Dolních Břežanech s žáky procházel historii jejich aktivit na internetu a ukázal jim, co všechno o nich Google sbírá za informace, že ví, kde byli na prázdninách, co si prohlíželi, co si koupili, neskrývali překvapení. "Nevěděli to a docela zírali," vypráví Žežulka. Mladí zpravidla zařízení prostě používají, ale už tolik nepátrají po tom, jak fungují. Například proč jim Facebook ukazuje pouze vybrané příspěvky, proč Google předloží určité výsledky a jiné jsou až někde v hloubi na padesáté stránce vyhledávání. 

Jako učitel informatiky se snaží, aby žáci uměli počítače a internet nejen používat, ale také chápali, jak vlastně fungují a uvědomili si jejich možnosti, ale i rizika. V hodinách s nimi probírá zabezpečení hesel, viry, jak efektivně hledat na Googlu a dalších prohlížečích, jak zpracovávat informace a data, jak citovat a již zmíněnou ochranu osobních údajů. Dále se studenty také diskutuje o dezinformacích či hoaxech. "Často nechávám studenty informace na dané téma vyhledat, následně s nimi pracujeme a případně je zpřesňuji," uvádí. Přitom některá témata přenechává mediální výchově či kolegyním, které se zabývají přímo tvorbou videí či programováním. 

Jan Žežulka ale reprezentuje spíše pokrokového učitele informatiky a dává příklad, jak by to časem mělo vypadat na všech školách. Rámcové vzdělávací programy, podle kterých se informatika v současnosti učí, jsou zastaralé a napsané hodně volně. Záleží především na konkrétních školách a učitelích, jak se k práci s digitálními technologiemi staví. Informatika se povinně vyučuje jen v jednom ročníku na prvním a jednom ročníku na druhém stupni základní školy, obvykle hodinu týdně. Zavedená praxe je klást důraz především na uživatelské dovednosti. Děti poznávají hlavně Word a Excel, dozvídají se o součástech počítače a také o softwaru, který na něm běží. Samotné uživatelské dovednosti ve světě digitálních technologií ale nestačí. Žáci potřebují rozumět i tomu, jak počítače "myslí" a pracují, aby obstáli v budoucím světě, kde počítače ovlivní téměř všechna odvětví. 

Národní ústav pro vzdělávání čtyři roky pracoval na tom, aby se pokyny pro školy modernizovaly. Nyní jsou nové vzdělávací programy pro informatiku hotové a jak upozornil týdeník Respekt, od letošního září podle nich začali učit na prvních sedmdesáti školách. 

Celý článek najdete zde:https://archiv.ihned.cz/c1-66257930-deti-ziraji-co-o-nich-vi-google-o-technologiich-se-maji-ucit-vice