Děti v rodičovské posteli. Kdy už je to problém a jak jim usnadnit odchod?
V zahraničí se pro spaní dětí v rodičovské posteli vžilo označení co-sleeping. Jednoznačného názoru na jeho užitečnost nebo škodlivost se nedočkáme od rodičů, ale ani od odborníků. Někteří poukazují na fakt, že společné spaní je vývojově podstatně starší, přirozenější varianta. Samostatná postýlka či dokonce pokoj pro dítě je vymožeností několika posledních desítek let. A že na ni ještě nejsme příliš připraveni dokazují mnohé maminky, které dokáží klidně spát jen tehdy, pokud vedle sebe slyší dech svého dítěte. Mít děti v rodičovské posteli vytváří opravdu pevné pouto mezi rodiči a dětmi, pokud se tam ovšem vejdou všichni. Psycholožka Margot Sunderlandová, renomovaná britská expertka na duševní zdraví a ředitelka Střediska mentálního zdraví dětí (Centre for Child Mental Health) v Londýně, se jednoznačně staví na stranu co-sleepingu. Mozek dítěte odloučeného od rodičů podle jejích výzkumů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti. Doktorka Sunderlandová tvrdí, že noční odloučení kojence od matky zvyšuje u dítěte hladinu stresových hormonů, což následně vede k celkovému neklidu a úzkosti. Společný spánek těmto negativním stavům předchází a naopak pomáhá vyrovnávat i jiné tlaky a frustrace, jimiž malé dítě může trpět. Společné spaní s rodiči proto podle ní příznivě ovlivňuje celkovou osobnost dítěte.
U malých dětí, zejména u novorozenců, je se spaním v rodičovské posteli spojen jeden problém, který se jmenuje syndrom náhlého úmrtí dětí (SIDS). Pokud se pro společně spaní rozhodnete, nikdy nespěte společně s dítětem, pokud jste pod vlivem alkoholu, léků či drog nebo pokud trpíte obezitou. Doma nekuřte. Dítě musí spát bez polštářku. Dbejte také na přiměřenou teplotu. Nevhodná je také příliš měkká matrace. Zcela nepřijatelné jsou pohovky, vodní postele, rozkládací křesla apod. Nepřikrývejte dítě, ani sebe, příliš těžkými nebo objemnými lůžkovinami. Dbejte na přiměřené oblečení dítěte, aby mu nebylo vedro. Kojence ke spánku nepokládejte do polohy na bříško a nikdy mu nepřikrývejte hlavu.
Čím později dítě rodičovskou postel opustí, tím hůře odloučení od rodičů ponese. Školkové dítě, které je zvyklé spát s maminkou či tatínkem, se již opravdu těžko z postele vystrnaďuje. Způsob spaní se snadno může stát, podobně jako např. jídlo, prostředkem mocenského boje. Psychologové navíc varují, že dítě v rodičovské posteli ohrožuje vztah rodičů. Je evidentní, že to značně omezuje vzájemnou intimitu mezi partnery. Nebezpečí číhá také jinde. Ačkoli vám to tak nemusí na první pohled připadat, snižuje to autoritu muže. Je to totiž většinou on, kdo musí jít spát na gauč či jinam.
Jak dítěti usnadnit přechod do vlastní postele?
Na začátku jsou většinou děti nadšené, že mají svou vlastní opravdovou postel a svobodu. První co udělají je, že testují limity postele. A najednou zjistí, že se sami v posteli bez vysokých zábran bojí. A přirozeně jdou za vámi. Pro malé děti je přesun do vlastní postele veliká změna. Potřebují vaši pomoc, aby si na novou postel postupně zvykly. Je-li to možné, nechte dítě, aby si svou novou postel vybralo samo. Zapojte ho také do vybalování a sestavování postele. Ujistěte se, že je nová postel pro dítě útulná. Na začátku použijte co nejvíce věcí, na které je zvyklé (přikrývku, polštářky).
Před tím, než se rozhodnete přesunout vaše dítě do nové postele, ujistěte se, že má pravidelný spánkový režim, který zahrnuje i každodenní večerní rutinu. Tu přesně dodržte i při stěhování do nové postele. Pokud takový režim ještě nemáte, zaveďte ho. Pokud vaše uspávací rutina neobsahuje poslouchání hudby, zvažte přidání. Nejvhodnější je přečíst dítěti pohádku na dobrou noc a pak mu pustit uklidňující muziku.
Celý článek najdete na: http://motherclub.cz/deti-v-rodicovske-posteli-kdy-uz-je-to-problem-a-jak-je-primet-odejit/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
