Dětí s psychickými potížemi je ve školách stále více. Učitelé mnohdy nevědí, co s nimi

"Když odešla, seděla jsem tam a říkala jsem si, tak co teď," vypráví učitelka ze středočeské školy o setkání s žákyní 9. třídy, kterou za ní přivedly její spolužačky. Svěřila se jí právě, jak do detailu promýšlí různé scénáře na sebevraždu. Po měsíci komunikace s rozvedenými rodiči, které musela přesvědčit, že dcera potřebuje pomoc, dosáhla toho, že ji objednali k dětskémupsychiatrovi. "Teď čekáme na vyšetření a já se třesu, aby se do té doby něco nestalo," říká učitelka. I takovou podobu má problém, na který v poslední době upozorňuje řada učitelů. "Na práci s dítětem, které má psychiatrické obtíže, nejsou připraveni," říká školní psycholožka Lucie Sušická.

Jenže dětí, které psychiatrické problémy mají, ve školách přibývá. Před učiteli stojí hned dvojí úkol. Na jedné straně by měli být schopni "vidět" děti, které tak jako dívka pomýšlející na sebevraždu potřebují akutní pomoc. Na druhé straně by měli umět děti diagnostikované například s poruchami chování a dalšími psychiatrickými obtížemi zapojit do vyučování. "V běžných školách také přibývá komplikovanějších případů," upozorňuje psycholog Petr Klíma z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 3. Nepomáhá tomu podle něho, že školy nejsou vybaveny lidmi s odpovídající odborností ani že se s novými pravidly inkluze perou ve chvíli, kdy na základní školy dorazily silnější populační ročníky, takže se počty dětí ve třídě blíží ke třicítce. "Jedinou skutečně účinnou pomocí by bylo snížit počet dětí ve třídě. Školský zákon to sice umožňuje, jenže pro školu to znamená spoustu technických potíží včetně zajištění prostor nebo učitelů," upozorňuje Klíma s tím, že to školy minimálně v Praze nevyužívají. "Počet škol a tříd, které tuto možnost využily, ministerstvo školství neeviduje," říká mluvčí resortu Aneta Lednová.

Že na to učitelé v případě dětí s psychickými poruchami zůstali sami, s tím souhlasí i Lucie Sušická. "Projevy jsou u různých dětí různé, je to komplikované. Když má učitel ve třídě dítě s vadou zraku, ví, že musí před hodinou nazvětšovat texty. Tolik ho to také nevyčerpá emočně jako péče o dítě s psychickým onemocněním," říká Sušická. Ve srovnání s dobou před inkluzí navíc mají podle ní rodiče větší očekávání. "Očekávají mnohonásobně více individuální přístup. Jenže když je ve třídě na prvním stupni 28 dětí, není na to moc velká kapacita," dodává školní psycholožka. U některých dětí pomůže, když na chvíli odejdou ze třídy. "Jindy se s dítětem domluvíme, že může dát učiteli signál, když to bude potřeba. Záleží na dítěti, ale i na učiteli, jak se s tím vyrovná," vysvětluje Sušická. Že má být škola i pro děti s psychickými problémy, na tom se shodnou učitelé i rodiče, ale už se vždy neshodnou na tom, kde je hranice, za kterou už jsou projevy dítěte natolik mimo normu, že je nejen pro ostatní, ale i pro ně prospěšnější odchod do školy speciální.

Celý článek najdete zde: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/skolstvi-ucitele-nezvladaji-zaclenit-deti-s-psychickymi-obtizemi.A190429_100755_domaci_chtl