Děti jsou čím dál tím chytřejší, říká učitelka, která vydržela celý život v jedné škole na malém městě

Vzpomenete si na svůj první den v roli učitelky?
Na to si pamatuju velmi živě, včetně toho, že jsem na sobě měla bílé šaty s modrými proužky. Psalo se 1. září 1957 a bylo mi devatenáct. Dostala jsem třetí třídu o třiceti dětech, měla jsem hroznou trému, něco jsem tam blekotala… Ve městě byl tehdy hodně naplněný dětský domov a zrovna v té mé první třídě bylo z domova dost dětí, některé kázeňsky dost problémové, a to byl oříšek pro naprosto nezkušenou učitelku. Kromě nich jsem měla ve třídě ještě děti Rumunů, Slováků a podkarpatských Ukrajinců, kteří tehdy do kraje přicházeli do chalup po Němcích. Na první rok nemám hezké vzpomínky, ten druhý už byl nádherný.

Co se změnilo?
S tou svou první třídou už jsem dál nešla, dostala jsem druháčky, bylo jich jen dvacet a já už jsem trochu víc věděla, jak na ně. Ono strašně záleží, jak se třída poskládá a s tou druhou už jsem měla větší štěstí. Tehdy byly učitelky takzvané elementaristky, které učily první a druhou, a ty ostatní učily od třetí do páté. Já jsem měla většinu života první a druhou třídu, to je ta nejkrásnější práce.

Celý rozhovor najdete zde: https://eduzin.cz/wp/2019/12/11/deti-jsou-cim-dal-tim-chytrejsi-rika-ucitelka-ktera-vydrzela-cely-zivot-v-jedne-skole-na-malem-meste/.