Deset mýtů o rušení kojeneckých ústavů

1. Kojencům a batolatům v ústavu nic nechybí.

České kojenecké ústavy (KÚ) jsou většinou moderně vybavená zařízení. Děti rozhodně netrpí hladem nebo zimou, mají dostatek hraček a je jim dostupná kvalitní zdravotní péče. Výzkumy však ukazují, že pro nejmenší děti je velmi potřebné navázat pevnou vazbu ke stálé pečující osobě - obvykle matce. Tato osoba je pak dítěti k dispozici a reaguje na jeho potřeby individuálním způsobem. Děti v kojeneckých ústavech tuto možnost - navzdory často obětavému personálu - nemají. Sestřičky mají vždy na starosti zároveň více dětí a navíc se střídají na směny. Dítě tak večer uspává jiná osoba, než která k němu přijde ráno po probuzení. Dítě nevídá sestřičku při běžných činnostech, jaké se odehrávají v rodině, nemůže si tak vytvářet rodinné modely přirozeně – pozorováním a nápodobou - jako tomu je v rodině. Negativní dopady ústavní péče na děti do 3 let popisuje řada českých i zahraničních výzkumů.

2. Pěstouni nejsou odborníci, nebudou se umět postarat o všechny děti, zejména ty, které mají nějaký zdravotní handicap.

Předně platí, že jen menší část dětí v současnosti pobývajících v kojeneckých ústavech má zdravotní handicap či jiné specifické zdravotní potřeby. Podle Ústavu pro zdravotnické informace a statistiky (ÚZIS ČR) mělo pouze 15,5% dětí, které byly v roce 2010 propuštěny z kojeneckých ústavů, nějaký handicap či specifické potřeby.

Již v současné době se pěstounské rodiny starají o děti se závažnými zdravotními problémy a to i bez dostatečných podpůrných služeb. Mezi pěstouny jsou i lidé s odborným vzděláním - lékaři, speciální pedagogové, sociální pracovníci, zdravotní sestry apod. Je zároveň možné pěstouny proškolit v péči o děti s konkrétními potřebami, dát jim domů přístroj, který dítě potřebuje. Je možné, aby odborný zdravotní personál rodinu s takovým dítětem pravidelně navštěvoval a naučil pěstouny poskytovat dítěti potřebnou péči, jakou by dostávalo po zdravotní stránce v kojeneckém ústavu. Zároveň i pěstouni mohou využít terénních služeb rané péče, služeb pro děti se zdravotním postižením atd.

Celé znění článku již bohužel není dostupné.