Co je a co není trestným činem týraní osoby žijící ve společném obydlí v souvislostech domácího násilí
Zejména v rámci aplikace Zákona o policii, zák. č. 273/2008 Sb., dále v rámci řady typů řízení před civilním soudem, zejména podle Zákona o zvláštních řízeních soudních, zák. č. 292/2013 Sb. Například soudce opatrovnického soudu má často pouze jednotky dní na to, aby vydal rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření se zcela zásadními důsledky pro nezletilého a přitom posoudil jako předběžnou otázku okolnosti, o kterých je jinak mnoho měsíců vedeno trestní řízení.
Z hlediska trestního práva mohou být faktické skutky, které jsou domácím násilím, a to v míře závažnosti odůvodňující aplikaci trestněprávního postihu, nejčastěji kvalifikovány jako trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle ust. § 199 odst. 1) zák. 40/2009 Sb., nikoliv však výlučně jako tento trestný čin.
Ve svém příspěvku se zaměřuji na zákonné vymezení trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, tedy na skutkovou podstatu dle ust. § 199 odst. 1) zák. 40/2009 Sb., abych ve vztahu k této skutkové podstatě a k ní relativně ustálené judikatuře následně vymezil jednání, která mohou některé znaky domácího násilí splňovat, podle zákona a judikatury však nejsou ani domácím násilím a nejsou ani trestným činem týrání osoby žijící ve společném obydlí.
Trestní zákoník nedefinuje, co je domácí násilí. Dle expertní skupiny Aliance proti domácímu násilí[1] za domácí násilí bývá zpravidla považováno fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah. Aby bylo možno určité jednání považovat za domácí násilí, musí zároveň naplňovat tyto znaky: opakování a dlouhodobost, eskalace, rozdělení rolí, neveřejnost.
Skutková podstata trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle ust. § 199 odst. 1) Trestního zákoníku stanoví, že: Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta. V komentářích k trestnímu zákoníku je k judikatornímu výkladu této skutkové podstaty pravidelně používáno rozhodnutí Rt 20/2006 Sb., tedy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 3 Tdo 1160/2005 Sb. Toto rozhodnutí se sice vztahuje k původní skutkové podstatě dle ust. § 215a zák. 140/1961 Sb., Trestního zákona, nicméně s ohledem na stejný základ této skutkové podstaty, který se fakticky liší pouze výkladem pojmu byt, dům (ust. § 215a původního TZákona) a obydlí (ust. § 199 TZákoníku) lze s rozhodnutím R 20/2006 Sb. bez dalšího pracovat.
Celý text najdete zde:
Související články na portálu Šance dětem:
