Co dělat s neustále plačící dcerou?

Dotaz čtenářky:

"Dobrý den, máme dvě dcery, 7 let a 3 roky. Ta starší již od malička plakala i při sebemenší drobnosti a s věkem mám pocit, že se to stupňuje. Už i děti ve škole se jí smějí, že pořád brečí kvůli všemu. Nevíme si rady. Máme doma jasně nastavený řád. Přijde ze školy, děláme úkoly. Pak jsou buď kroužky, nebo jdeme ven. Nejpozději v půl šesté jsme doma. V šest večeříme a než začne večerníček (v 18:45), musí být obě umyté a v pyžamu. Po pohádkách v 19:30 se jde do postele a čteme pohádky (s manželem se střídáme). O víkendu mají větší volnost, jezdíme po výletech, večer mohou jít spát později. S jejím pláčem se potýkáme několikrát denně. „Už musíme jít domů,“ pláč. „Jdi se umýt, ať stihneš večerníček,“ pláč. „Omlouvám se, ale dnes nestihneme to, co jsem slíbila, protože... (něco). Necháme to na zítra,“ pláč. „Další bonbóny už ti nedám. Zase zítra,“ pláč.

To samé je, i když něco dělá a nejde jí to. Snažíme se jí vysvětlit, proč jí to nejde a vysvětlujeme, že je to normální. Že když to bude zkoušet pořád dokola, výsledky se dostaví. Vše marné. Už někdy ztrácíme nervy. Ani ne tak u toho, když něco dělá a nejde jí to, to si myslím, že je normální reakce. Ale ve většině případů je to zbytečné a my nedokážeme přijít na to, proč to dělá. Mluvíme o tom spolu, ale ona ještě nedokáže popsat, co u toho cítí a proč to dělá. Vždy nám jen odpoví, že je jí to líto natolik, že začne plakat. Se svou sestrou má krásný vztah, nedají na sebe dopustit a jedna druhou brání. My se i snažíme přistupovat k oběma stejně, aby ani jedna neměla pocit, že se více věnujeme té druhé. Střídáme se s manželem a jednou za čas trávíme s jednou z nich celý den sami."

Odpověď Ivy Kyselé, terapeutky z Akademie rodičovství:

Milá paní, velmi oceňuji vaši snahu najít v poradně inspiraci, jak jinak přistupovat k dceři, abyste jí pomohla zvládat její emoce, které vyjadřuje pláčem. Pláč je velmi silný komunikační prostředek, který dětem obvykle výborně funguje. Pro rodiče je velmi těžké, jak reagovat a pláč dítěte vyhodnocovat. Má silný společenský kontext. Nejčastěji, pokud někdo pláče, tak ho vnímáme jako někoho, komu je ubližováno, jako někoho, kdo je nešťastný, trápí se, něco ho bolí apod. Současně ale může být manipulativním prostředkem, jak si získat pozornost, jak dostat něco, co moc chce. Pláč může být velmi uvolňujícím prostředkem pro dítě, které je v napětí. Současně může být pláč signálem, že není naplněna jeho potřeba bezpečí, uznání, zájmu, sebedůvěry.

Je fajn si klást otázky

• Co pláč dceři zařídí (např. ústupek, pomazlení, zájem, oddálení aktivity apod.)?
• O co si říká (např. pozornost, bezpečí, pomoc rodiče, projevit žárlivost)?
• Jak jinak než pláčem může vyjadřovat emoce (např. může vzdorovat, vztekat se, zuřit, odmlouvat)?

Je skvělé, jak máte nastavený přesný režim po příchodu domů. Zároveň i to může být tlak na dceru. Má možnost si někdy vybrat, jestli si bude nejprve hrát, a teprve potom dělat úkoly do školy? Zeptejte se jí, kdyby mohla sama rozhodnout o tom, jak by si uspořádala odpoledne, jak by vypadalo a třeba 1–2x v týdnu jí dejte možnost, ať dělá aktivity podle svého pořadí. Jednou v týdnu si mohou vymyslet odpolední program se sestrou dohromady.Smyslem je vyzkoušet něco jinak a dát možnost dceři mít prostor pro zodpovědnost. Současně nastavte jasnou hranici, že příprava do školy bude hotová před večeří. Je krásné, že udržujete rituál čtení před spaním, to holčičkám naplňuje potřebu bezpečí a jistoty v rodiče.

Moc mě potěšilo, když jste popsala konkrétní situace, mohu tak nabídnout konkrétní inspiraci, jak ještě jinak můžete reagovat.

Celý článek a příklady řešení zmíněných situacích najdete zde: https://www.novinky.cz/clanek/zena-deti-poradna-co-delat-s-neustale-placici-dcerou-40287090.