Citové vazby ovlivňují vývoj mozku dítěte. Potřeba jsou oba rodiče

Za největší změnu v přístupu rodičů k dítěti v uplynulém půlstoletí považuji výrazně vyšší zájem otce podílet se na výchově potomka. Projev onoho zájmu bývá i dnes poněkud selektivní. V relativně harmonické rodině nejeden z otců „deleguje“ značnou část výchovného působení na matku. Dle klasiků teorie citových vazeb to nemusí být na škodu.

K nápadné změně dochází, pokud harmonie chybí a vztah směřuje k rozvodu či k rozchodu. Prudce roste počet otců, jimž nestačí zaujmout post „táty složenkového“ se specializací zábavního referenta pro každý druhý víkend. Roste také počet zájemců otců o střídavou péči, a to i u malých dětí.

Slasti a strasti citové vazby

Již před zmíněným půlstoletím se v tehdejším Československu podařilo – zejména díky úsilí pozdějších profesorů Zdenka Matějčka a Josefa Langmeiera – prosadit názor:

Důsledky zanedbání rozvoje citových vazeb jsou výraznou komplikací harmonického rozvoje.

Důsledkem mj. může být posléze ztráta schopnosti navazovat emočně přiměřené vztahy k jiným lidem. Jde o kontinuitu chování od raného dětství až po mezilidské vztahy a psychické zdraví v dospělosti. Je-li forma citové vazby pro dítě bezpečná a přehledná, je možné očekávat v dospělosti podobné emoční jednání. U prožitků záporných nebo ambivalentních (kladných i záporných společně) je pravděpodobné přetrvávání podobného, problematického vztahu v další generaci. Je-li vytvořena citová vazba jen k jedné rodičovské osobě, může to přispět k vytvoření mnohých konfliktů v budoucnu.

Celý text najdete zde: https://www.vitalia.cz/clanky/citove-vazby-ovlivnuji-vyvoj-mozku-ditete/