ADHD se netýká jen „zlobivých kluků“, dívky ale často zůstávají bez diagnózy. I kvůli předsudkům
I když se jedná o jednu z nejčastějších neurovývojových poruch, která ovlivňuje život člověka i jeho okolí, často bývá nerozpoznána. Podle údajů České psychiatrické společnosti ČLS JEP většina dospělých pacientů s ADHD/ADD, tedy poruchou pozornosti s hyperaktivitou nebo poruchou pozornosti bez hyperaktivity, není odpovídajícím způsobem léčena. Navíc zde existuje značný rozdíl mezi pohlavími. Jak upozorňuje nová analýza britského zpravodajského portálu BBC News častěji se životem bez správné diagnózy více či méně úspěšně protloukají dívky a ženy. Odpověď na to proč, není jednoznačná. Svou roli zřejmě hrají běžně rozšířené mýty o této poruše, stigma spojené s duševními onemocněními, tak omezené znalosti zdravotníků a genderové stereotypy mezi laiky i odborníky.
„ADHD/ADD není ‚charakterová vada‘, ale jasně neuro-biologicky definovaná porucha, která významně narušuje osobní, sociální i pracovní fungování jedince,“ popisuje docent Martin Anders, předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP, který působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jednoduše řečeno, porucha pozornosti není nevychovanost, rozmazlenost nebo snad něco, co by si člověk způsobil sám. Naopak na ADHD/ADD je tak třeba nahlížet jako na něco, co zasahuje nejen konkrétního člověka, ale také jeho blízké. Často jsou to právě oni, kteří „musí“ řešit důsledky, ať již v podobě nedokončeného studia svého dítěte, závislosti nebo zadlužení životního partnera. Čistě statistiky, porucha pozornosti se týká asi 3 až 5 % dospělých. Není to tak, že by „sama“ odezněla v okamžiku, kdy člověk vstoupí do dospělosti. „Tato neurovývojová porucha má negativní dopady na celou rodinu i společnost. Znamená vyšší rozvodovost, častější úrazy, více dopravních nehod, ale také kriminalitu i závislosti. To vše s sebou nese nemalé náklady jak na zdravotní, tak sociální péči,“ shrnuje docent Anders. Podrobněji jsme o důsledcích neléčené poruchy pozornosti v dospělosti a o tom, proč řada dospělých není správně diagnostikována psali v loňském roce.
Celý článek najdete zde:
Související články na portálu Šance dětem:
