Když se pohyb učí přirozeně: metoda ACT u miminek

Obsah článku

• Využití metody ACT
• Princip metody ACT
• Jak se miminko učí hýbat a kde pomáhá ACT
• Jak probíhá návštěva fyzioterapeutky
• Četnost návštěv
• Příklad z praxe
• Proč ACT doporučuji

Využití metody ACT

Autorkou metody ACT je slovenská fyzioterapeutka PhDr. Ingrid Palaščáková Špringrová. A i když se o ní tolik nemluví, rozhodně nejde o novinku. Kdy se metoda využívá? Například při:

• preferenci otáčení hlavičky na jednu stranu,
• sležení hlavičky ze strany v důsledku jednostranného zatěžování,
• jednostranném provádění pohybových vzorů (např. otočky ze zad na bříško a zpět pouze přes jednu stranu),
• preferenci nízkého či vysokého šikmého sedu na jednu stranu,
• asymetrickém plazení,
• vstávání a usedání na zem převážně pomocí jedné dolní končetiny.

Metoda ACT má uplatnění také při neideálních pohybových stereotypech, například při otočce na bříško pomocí záklonu a prohnutí, nebo při absenci některých pohybových vzorů, jako je lezení, pasení koníčků na natažených rukou, vysoký šikmý sed.

Princip metody ACT

Obrázek

Princip je vlastně překvapivě jednoduchý. Dítě (ale i dospělý) se při cvičení opírá o tzv. akra – tedy koncové části končetin, jako jsou dlaně a chodidla. Tím se automaticky aktivují správné svalové řetězce.

Co to přináší v praxi?

• napřímení páteře
• zapojení hlubokého stabilizačního systému
• lepší stabilitu kloubů
• lepší koordinaci pohybu

Zároveň pomáhá vyrovnávat svalové dysbalance a upravovat pohybové návyky. Pohybový vývoj lze ovlivnit v pozitivním i negativním smyslu. Roli hraje spousta faktorů – okolnosti před, během porodu a těsně po porodu, prostředí, manipulace s děťátkem, genetika, onemocnění dítěte. Důležité také je, zda má dítě dostatek pohybu, není zbytečně odkládáno na delší dobu do pomůcek – zavinovačky, lehátka, nosítka či šátku, kočárku, autosedačky. Výrazný milník je chůze, chodit bude skoro každé dítě, pokud není výrazně postižené. Ale v jaké kvalitě bude probíhat předchozí vývoj, je ovlivnitelné.

Má práce je dítěti ukázat pohyb tak, jak ho má dělat, aby zapojovalo ty správné svaly. Ukazuji mu ho, navádím do něj a dopomáhám a totéž pak dělá maminka doma. Dále eliminujeme chyby z prostředí – nepřistupuje maminka k děťátku jen z jedné strany? Nenosí pouze na jedné ruce? Nedrží v manipulaci v nákroku jednu nohu? Nemá dítě malé oblečení?

ACT může být i prevence. Vždy je lepší chybu v motorickém vývoje odhalit dřív, než se zafixuje, rychleji se totiž odstraňuje či ovlivňuje.

Jak se miminko učí hýbat a kde pomáhá ACT

Během prvního roku si dítě postupně osvojuje základní pohybové dovednosti. Patří sem například poloha na bříšku (zmiňované „pasení koníčků“), šikmý sed nebo lezení. Vývoj není daný jen genetikou. Velkou roli hraje i prostředí, ve kterém miminko vyrůstá, a každodenní kontakt s dospělými.

Ideálně by měl vývoj probíhat plynule, symetricky a bez „přeskakování“ jednotlivých kroků. Nejčastějším problémem, který řeší metoda ACT, je preference otáčení hlavičky k jedné straně, nezvládnuté pasení koníčků, otočka ze zad na bříško jen na jednu stranu nebo ve špatném pohybovém stereotypu. To je přes prohnutí a záklon, nebo v chybějící boční opoře v otočce – dítě se neopře v dotočce o loket a předloktí a nepřizvedne hlavu. Děti také nezvládají vysoké pasení, asymetricky se plazí, neumějí lézt, šikmé sedy zvládají jen na jednu stranu, používají tzv. W sed.

Jak probíhá návštěva fyzioterapeutky

Ke mně chodí kojenci obvykle okolo 6. týdne věku, někdy lehce dříve – o 1 až 2 týdny, když má miminko např. velkou predilekci – preferenci otáčení hlavičky k jedné straně. U ACT potřebuji aktivní spolupráci s dítětem. V prvních týdnech se pohybuje na základě vrozených reflexů. Tady ovlivňuji jeho pohybový vývoj správnou manipulací, polohováním, vhodným oblečením, které by mělo dovolovat svobodný pohyb. Důležité je i uspořádání prostředí, motivující k symetrickému vývoji. Málokoho napadne, že výrazný závěs, obraz, blikající televize nebo okno lákají děťátko k otáčení hlavičky tímto směrem. A může vzniknout predilekce.

Vstupní vyšetření miminka zabere 45 až 60 minut. Sleduji, jak se přirozeně pohybuje. Pokud dovednost, kterou by v daném věku mělo mít, nedělá, pohyb mu nabídnu a opět sleduji, jak na mou nabídku reaguje. Někdy udělá pohyb správně hned, jindy potřebuje větší pomoc – nastavit opory o ruce/nohy, stáhnout rameno od ouška, přizvednout hlavičku. Děťátko motivuji pomocí hraček. Necvičím s ním vlastně nic speciálního, hrajeme si tak, jak si má „hrát" (pohybovat) samo. Zajímá mě i vliv prostředí na vývoj dítěte – jak rodič s miminkem manipuluje, jaké používá pomůcky pro dítě, jak vypadá domácí prostředí.

Pohyb s miminkem několikrát zopakuji a totéž si vyzkouší i rodič, aby zvládl „cvičení“ i doma. Když dítě nespolupracuje (pláče, pospává), tak vše trénujeme na panence. Pro své klienty mám některé cviky i natočené v krátkých videích, aby nebyli doma úplně „ztraceni“ a mohou mě v mezidobí kontaktovat.

Četnost návštěv

Pokud jde o drobnou chybu, nebo jen dokontrolování dovedností, přichází miminko na kontrolu za 3 až 4 týdny. Pokud je chyba ve vývoji větší, zvu si je na kontrolu za 1 až 2 týdny. Do 7. měsíce věku se obvykle vidíme po těch 3 až 4 týdnech, poté se setkáváme dle nových dovedností – otočka z bříška na záda, plazení, klek a lezení, stoupání, chůze. Když děťátko začne samostatně chodit, přichází zhruba 3 měsíce od začátku této dovednosti, pokud tam není vidět žádná výrazná odchylka.

Obrázek

Pokud se miminko krátce učí novou dovednost a dělá ji v chybném stereotypu nebo se mu dovednost nedaří, náprava je poměrně rychlá a snadná. Často se stane, že už v ordinaci se miminku povede provést pohyb správně. Například dělá otočku ze zad na bříško a neopře se o spodní paži. Pokud jde o dovednost, kterou už vykonává delší dobu, bývá pevně zafixovaná v pohybovém vývoji. Navíc často navazuje na předchozí nesprávné pohybové vzorce. Typickým příkladem je asymetrické plazení („plazení raněného vojáka“) u dítěte, které se dříve přetáčelo ze zad na bříško pouze na jednu stranu, pivotovalo jen jedním směrem nebo provádělo nízký šikmý sed pouze na jednu stranu. Náprava takového pohybového stereotypu pak představuje velkou výzvu a vyžaduje hodně trpělivosti jak od maminky, tak od děťátka.

ACT pracuje na základě motorického učení – dovednost se musí mnohokrát opakovat, aby se pohyb „předělal". Známe to u sebe, pokud se chceme cokoliv přeučit – techniku čištění zubů i to, jak stojíme u žehlení. Úkolem rodiče je pak v každém bdělém okně správný stereotyp pohybu nabízet. Hrát si tak, abychom podpořili zapojení druhé poloviny těla.

Zásadní pro úspěch je trpělivost. Aby si dítě (nebo i dospělý) nový způsob pohybu opravdu osvojilo, je potřeba ho opakovat znovu a znovu. Maminkám doporučuji cvičit krátce, ale pravidelně – ideálně chvilku v každém bdělém okně během dne.

Čím dříve se začne případný problém řešit, tím lépe. Pokud se pohybový vzorec ještě nestihl zafixovat, jde náprava mnohem snadněji. Pokud se ani přes pravidelné cvičení nedaří dosáhnout zlepšení, je na místě obrátit se na odborníka. V některých případech doporučuji například terapii podle Vojty.

Příklad z praxe

Rodiče ke mně přišli s tím, že děťátku (4 měsíce) se nelíbí v pozici na bříšku. Vždy, když ho tam dají, pláče a přepadá přes pravý bok zpět na záda. Zeptala jsem se, zda otáčí hlavičku na obě strany. Sdělili mi, že ano. Miminko jsem vyšetřila. V poloze na zádech se děťátko lehce stáčelo trupem k levé straně. Jako by levá strana trupu byla trošku kratší než pravá. Při hře s hračkou děťátko ochotně sledovalo hračku doleva,doprava jsem ho musela přemlouvat. Když jsem si prohlédla tvar hlavičky, tak byla hlavička mírně sležená vlevo. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že děťátko preferuje v otočkách levou stranu. Jinak krásně navazovalo oční kontakt, usmívalo se a hlavičku mělo v ose. Při otočce na bříško vlevo spolupracovalo, otočka mu nevadila, vpravo se bránilo a zaklánělo. V pozici na bříšku mělo výrazně otočenou hlavu doleva, pravý loket při pohledu shora na miminko byl lehce před ramenem, levý loket byl vedle trupu. Bylo vidět, že miminko jako by víc leželo na pravé polovině trupu a občas neudrželo oporu o levé předloktí a ruku, tudíž přepadlo zpět na záda.

Problémy s pasením koníčků vznikly pravděpodobně v důsledku preference v otáčení hlavičky děťátka vlevo. Toto mu způsobilo špatné podmínky pro tréninky pasení.

Obrázek

Terapie:

• podpořit otáčení hlavičky vpravo – přistupovat k děťátku zprava, prohlédnout v domácnosti, zda na jeho levé straně není výrazné lákadlo – obraz, závěs, televize, na hrazdičce sundat hračku nalevo, nechat jen na středu a vpravo, v noci polohovat hlavičku doprava, přes den pod dozorem polohovat na pravý bok a pravý polobok (napůl mezi záda a bok), hrát si s otočkami hlavy v náruči i na podložce
   
• uvolnění svalů šíje
   
• dávat na bříško v každém bdělém okně – nastavit správně opory – lokty by měly být pod rameny, přidržet je u podložky, hračku dát před ruce na střed, příp. lehce vpravo
   
• upravit manipulaci – nosit v klubíčku na levé ruce, při zvedání nabalením zvedat přes pravý bok

Proč ACT doporučuji

Metoda ACT patří mezi uznávané fyzioterapeutické přístupy, stejně jako Vojtova metoda, Bobath koncept nebo DNS. Využívají ji fyzioterapeuti ve zdravotnických zařízeních a při indikaci lékařem může být fyzioterapie hrazena ze zdravotního pojištění.

Na metodě ACT oceňuji její přirozenost. Děťátku pohyb ukazuji, navádím ho do něj a dopomáhám mu v něm – ukazuji mu cestu.

Pokud je miminko spokojené, odpočinuté a najedené, cvičení probíhá v klidu – bez pláče a stresu. A to je podle mě ten nejlepší základ pro zdravý pohybový vývoj.

Metoda je vhodná v rámci preventivní fyzioterapie – rodiče jsou proaktivní, chtějí si s děťátkem hrát tak, aby jeho vývoj podpořili. Lze ji použít u lehkých i těžších odchylek v motorickém vývoji. Někdy stačí málo a děťátko pochopí, co po něm chceme. ACT překvapí i u větších nedostatků. Potřebuji ale spolupráci dítěte – dobrou motivaci a rodiče. ACT není pro vážně pohybově postižené dítě. Zde je vhodnější jít cestou Vojtovy metody.