Pro a proti integrace dětí se zdravotním postižením

Názory rodičů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami na prostředí, ve kterém by jejich děti měly být vzdělávány, se výrazně liší. Rodiče mívají často pozitivní postoje k inkluzi (zahrnutí do společnosti), což je nicméně neosvobozuje od obav.

Častým zdrojem obav rodičů je, že se jejich dítěti nebude věnovat pedagog obeznámený s metodami osvědčenými u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Obávají se také možné sociální izolace svých dětí a nedostatku potřebných pomůcek (Elkins, van Kraayenoord, Joblingová, 2003).

Naopak rodiče zdravých spolužáků velmi pozitivně v předškolním věku hodnotí účast svého dítěte v inkluzivním prostředí mateřské školy. Z rozhovorů rodičů vyplývá, že je obohacující být s touto holčičkou ve třídě. Doma je tak prostor k dialogu o postižení, o vzájemné toleranci a pomoci. Taktéž uvádějí, že se jejich hyperaktivní děti zklidňují při hře s takto postiženým dítětem. Děti jsou tolerantnější, a získávají tak velmi přirozeně úctu k druhému.

Přijetí faktu trvalého postižení dítěte je celoživotním úkolem pro rodiče dětí s postižením. Výchovné postoje rodiče zaujímají na základě své vlastní akceptace (přijetí) či neakceptování postižení svého dítěte. A následně výchovné postoje ovlivňují osobnost dítěte v mnoha směrech. Především jde o oblast sebeúcty, sebehodnocení, ochotu k překonávání překážek a míru frustrační tolerance.

Čtěte také:

• Asistent pedagoga u dětí se zdravotním postižením a služba osobní asistence
• Legislativní rámec vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami
• Volný čas dětí se zdravotním postižením

Pojem integrace je v současné době skloňován ve všech pádech. Není to ale jen chvilkový trend, jde o dlouhodobou formu zkvalitňování života osob se zdravotním postižením. Důležité při integraci je uvědomit si, že danou problematiku nemusí řešit výlučně znevýhodněná minorita, podstatná je spolupráce, a to pro vznik vzájemné kooperace.

Michalík (2001) uvádí, že na integraci v pojetí speciální pedagogiky je nejobecněji možné pohlížet ze dvou úhlů pohledu:

• jako na širší integraci (občas se setkáváme i s termínem socializace nebo sociální integrace) – tedy obecné začlenění lidí s postižením či znevýhodněním do majoritní společnosti;
• jako na dílčí integraci – zaměřuje se na specifické oblasti lidského života, například integrace ve sportu, integrace v zaměstnání (častěji nazývaná pracovní integrace), školská integrace (také pedagogická integrace) a podobně.

Školní integrace

Co je školní integrace

Pro rodiče je často sběr informací první etapou, která jim sice zabezpečí dostatek informací, ale jejich pochopení je těžší. Integraci si můžeme představit různě, ale pro zpřesnění si na následujících řádcích uvedeme, co vše se pod tímto pojmem skrývá.

• Integrace znamená vyučovat všechny žáky v jejich spádových školách, v běžných třídách odpovídajících jejich věku a poskytovat jim a učitelům adekvátní podporu.
• Úspěch či neúspěch integrace nezávisí na charakteristikách žáka, ale spíše na představivosti, svědomitosti a tvůrčích schopnostech rodin, učitelů a zřizovatelů škol.
• Integrace může být úspěšná za předpokladu, že vezmeme to nejlepší ze speciálního a běžného školství a vytvoříme kombinaci jednotného systému vzdělávání.
• Integrace dává příležitost dětem se všemi úrovněmi schopností, aby se v prostředí běžných škol učily společně.
• Integrace respektuje individuální tempo a možnosti každého dítěte.

(Zdroj: Co je integrace a jaké má výhody, 2012)

Pokud se rodiče rozhodnou pro integraci dítěte, je na uvážení ředitele školy, zda vytvoří vhodné podmínky. Podmínky pro úspěch integrace vytváří škola jako celek. Postoje vedení školy, učitelů, kteří integrovaného žáka vyučují, i těch ostatních, již ve třídě neučí, vytvářejí atmosféru školy. Záleží na všech pracovnících školního zařízení, zda se dítě se speciálními vzdělávacími potřebami stane respektovaným žákem, zda jsou mu přiznána stejná práva a také stejné povinnosti jako ostatním žákům.

Odmítne-li ředitel integraci dítěte, důvodem mohou být „nevhodné podmínky pro integraci“. Škola například nemůže vytvořit místo asistenta učitele, na kterého má postižené dítě nárok. Neoficiálně však mohou být hlavními důvody nechuť pedagogů dělat neplacenou práci navíc, neochota speciálních škol spolupracovat na integraci a absence vypracovaných učebních osnov pro takové děti. Často hraje nemalou roli také odpor a strach ostatních rodičů i pedagogů z přítomnosti postiženého dítěte v „normálním“ dětském kolektivu. (Fuknová, 2010)

Čtěte také:

• Vzdělávání dětí se speciálními potřebami
• Začlenění dětí se zdravotním postižením mezi děti zdravé
• Problémy s chováním

↑ nahoru

Je třeba zvážit výhody i nevýhody inkluzivního vzdělávání u konkrétního dítěte

Při řešení otázky integrace dítěte se zdravotním postižením  je třeba ujasnit si, zda dítě v jeho životě někam posune, či naopak bude mít nežádoucí následky. Jsou to rodiče, kdo rozhodují o tom, zda integraci realizovat nebo ne. Aby se mohli správně rozhodnout, je nanejvýš nutná dostatečná informovanost.

Obě možnosti mají své výhody i nevýhody; je každopádně dobré uvědomit si, že problémy, které mohou nastat v integrovaném vzdělávání na škole běžného typu, mohou později přinést mnoho užitku v samotném každodenním životě lidí s postižením. Velkou roli sehrávají osobní vlastnosti jedince, kvalita rodiny, přístup školy a učitelé, vytvoření materiální výstavbou. (Vágnerová 2005)

Výhody integrace

• Dítě je řádným žákem běžné školy, nejlépe v místě bydliště.
• Žák postupuje se svým ročníkem a jeho věk zhruba odpovídá věkovému průměru dětí ve třídě (společné dospívání vrstevníků).
• Při integraci nedochází k segregaci (vyloučení) ze společnosti.
• Intaktní („nepostižení“) žáci mohou pozitivním způsobem posouvat dítě s postižením ve vzdělávání. Snaha dítěte s postižením vyrovnat se spolužákům může působit velice motivačně.
• Dítě se připravuje na dospělý život v běžném prostředí.
• Dostává se mu kvalitnějšího vzdělávání v důsledku vyšších nároků v běžném prostředí.
• Kontakt se spolužákem se zdravotním postižením přináší intaktním dětem snazší přijetí rozdílů mezi lidmi i v jejich budoucím (dospělém) životě.
• Přítomnost jedince s postižením působí v intaktní skupině pozitivně na chování ostatních, učí je toleranci a respektu k odlišnostem.
• Dochází k většímu zapojení rodičů.
• Náhled společnosti jako na žáka běžné školy přináší do budoucna pro dítě s postižením méně problémů v socializaci.

Nevýhody integrace

• Oproti takzvaným běžným školám je ve speciálních školách lepší vybavení – speciální zařízení a pomůcky slouží k ulehčení pobytu a k větší efektivnosti vyučování. Výchovný a vzdělávací proces zde zajišťují odborně připravení speciální pedagogové. Bývá zde běžně dostupná i odborná léčebná, rehabilitační a sociální péče a poradenská služba.
• Ve třídě s větším počtem žáků je menší možnost individuálního přístupu. Ve speciálních školách je počet žáků ve třídě nižší a pedagog má dost prostoru pro individuální přístup.
• Může dojít k odmítání integrovaného žáka intaktními spolužáky. Odmítavý a negativní postoj k žákovi s postižením mohou mít i  rodiče ostatních dětí.
• Intaktní žáci často negativně hodnotí „výhody“ spolužáka s postižením, vytváří se mezi nimi odstup či nenávist a závist.
• Pro žáka s postižením mohou v některých oblastech představovat intaktní spolužáci nedostupnou konkurenci.
• Na straně dítěte se zdravotním postižením může nastat stres z nezvládnutého učiva.
• Integrace v sobě zahrnuje i možnost, že se dítě s postižením nechá vmanipulovat do role nemohoucího, bezmocného.

↑ nahoru

Možnosti integrace

Pokud se rodič rozhodne pro integraci, může zvažovat, jakou formu integrace realizovat, případně je mu forma integrace doporučena.

• Integrace do běžné školy

Žák se speciálními vzdělávacími potřebami se vzdělává v takzvané běžné škole a běžné třídě nebo v běžné škole, avšak ve třídě, oddělení nebo skupině zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

• Vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (speciální škola)

↑ nahoru

Podmínky úspěšné školní integrace:

• Vytvářet vhodné podmínky pro učitele, aby měli dostatek času na konzultace, plánování, seberozvíjení.
• Jednotnost v přístupech, cílech a formách práce pedagogů.
• Zabezpečení vhodných pomocných materiálů.
• Organizační předpoklady školy.
• Upravené počty žáků ve třídě, jak to ukládá zákon.
• Přizpůsobení učiva na základě individuálního vzdělávacího plánu.
• Používání speciálních učebních metod, pomůcek, učebnic.
• Přítomnost speciálního pedagoga.
• Pro žáka může být v případě potřeby nutné zabezpečení speciální pedagogické péče (kupříkladu individuální výuka se speciálním pedagogem).
• Spolupráce s odborníky a s rodiči (například do tvorby plánu je zapojen třídní učitel, odborní pracovníci speciálně pedagogických center, rodina a v případě potřeby i další pracovníci, jako asistent učitele nebo osobní asistent).
• Další vzdělávání učitelů.
• Asistent je vedený určeným odborným pracovníkem školy nebo externím odborným pracovištěm (například speciálně pedagogickým centrem).
• Vytvoření vztahů mezi spolužáky.

Při integraci žáka se zdravotním postižením je nutné uplatňovat kombinaci speciálně pedagogických postupů a alternativní metody s modifikovanými metodami ve vzdělávání běžné populace, a to zejména při rozvíjení rozumových schopností, orientačních dovedností, zlepšování sociální komunikace a dalších specifických dovedností žáků. Umožňuje jim rozvíjení jejich vnitřního potenciálu, směřuje k celoživotnímu učení, k odpovídajícímu pracovnímu uplatnění a tím podporuje jejich sociální integraci.  

Na druhé straně přítomnost postiženého jedince působí v intaktní skupině pozitivně na chování ostatních, učí je tolerantnosti, respektovat odlišnosti. (Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání, RVP ZV, 2005)

Pro úspěšnou integraci je nutné zabezpečit pro žáka speciální vzdělávací potřeby (SVP). Po diagnóze těchto potřeb, které mají na starost pedagogicko-psychologická nebo speciálně pedagogická centra, se teprve zabezpečují. Podle legislativního ukotvení se nazývají podpůrná opatření, která jsou odlišná nebo jsou poskytovaná na rámec individuálních pedagogických a organizačních opatření spojených se vzděláváním žáků stejného věku ve školách, které nejsou samostatně zřízení pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Stručně řečeno – jsou to také postupy, které pomáhají žákům se speciálními vzdělávacími potřebami vyrovnat se s jejich znevýhodněním oproti ostatním žákům. Dávají jim rovné příležitosti pro úspěch při vzdělávání. (Jeřábková, 2012, s. 10)

↑ nahoru

Legislativa vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (zejména zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon a Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných) popisuje široké spektrum podpory:

• Speciální metody, postupy, formy a prostředky vzdělávání

Pro žáka se speciálními vzdělávacími potřebami je nutné zabezpečení odlišných metod, postupů, forem a prostředků práce, které jsou vhodné pro konkrétního žáka a jeho potřeby. Při volení těchto metod, postupů, forem a prostředků je vždy k dispozici poradenské zařízení.

• Kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky

Jsou to pomůcky pro jednodušší a rychlejší pochopení učiva. Kompenzační a rehabilitační pomůcky nahrazují u žáka se speciálními vzdělávacími potřebami porušené funkce.

• Speciální učebnice a didaktické materiály

Jsou to speciálně upravené učebnice a didaktický materiál, který je přizpůsoben danému postižení jedince. Slouží také k jednoduššímu pochopení učiva.

• Předměty speciálně pedagogické péče

Do běžné výuky se zařazují předměty, které jsou potřebné pro rozvoj žáka s postižením. Zaměřené jsou zejména na oblasti, které jsou ovlivněny postižením.

• Pedagogicko-psychologické služby

Jsou to školní poradenská zařízení, která spolupracují s rodinou, školou i samotným dítětem. Pokud se vyskytne problém, pomáhají ho řešit. Samozřejmě spolupráce funguje i bez výskytu problému.

• Asistent pedagoga, osobní asistent

Ve škole mohou působit dva různé typy asistentů: asistenti pedagoga a osobní asistenti. Je mezi nimi několik zásadních rozdílů.

Článek Asistent pedagoga u dětí se zdravotním postižením a služba osobní asistence

↑ nahoru

Individuální vzdělávací plán

Pro každého integrovaného žáka je vypracován takzvaný individuální vzdělávací plán – aby vzdělávání bylo jednodušší a pedagog se ve vyučovacím procesu měl o co opřít a zároveň i proto, aby přehodnocoval, co žák zvládne a co mu způsobuje problém. Podrobnosti ke vzdělávání za využití individuálního plánu stanoví § 3 a § 4 Vyhlášky č. 27/2016 Sb.

Individuální vzdělávací plán se stanoví v případě potřeby především pro individuálně integrovaného žáka, žáka s hlubokým mentálním postižením, případně také pro žáka skupinově integrovaného nebo pro žáka speciální školy. Vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálně pedagogického vyšetření, popřípadě psychologického vyšetření školským poradenským zařízením či doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře, případně dalšího odborníka, a vyjádření zákonného zástupce žáka či zletilého žáka. Je závazným dokumentem pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka.

Individuální vzdělávací plán je součástí dokumentace žáka a obsahuje (volně podle 27/2016 Sb.):

• údaje o obsahu, rozsahu, průběhu a způsobu poskytování individuální speciálně pedagogické nebo psychologické péče žákovi včetně zdůvodnění,
• údaje o cíli vzdělávání žáka, časovém a obsahovém rozvržení učiva, včetně případného prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání, o volbě pedagogických postupů, způsobu zadávání a plnění úkolů, způsobu hodnocení, úpravě konání závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek nebo absolutoria,
• vyjádření potřeby dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na práci se žákem a rozsah práce; u žáka střední školy se sluchovým postižením a studenta vyšší odborné školy se sluchovým postižením se uvede potřebnost nezbytných tlumočnických služeb a jejich rozsah, případně další úprava organizace vzdělávání,
• seznam kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů nezbytných pro výuku žáka nebo pro konání příslušných zkoušek,
• jmenovité určení pedagogického pracovníka školního poradenského zařízení, se kterým bude škola spolupracovat při zajišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáka,
• návrh případného snížení počtu žáků ve třídě běžné školy, kde se žák vzdělává,
• předpokládanou potřebu navýšení finančních prostředků nad rámec prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle zvláštního právního předpisu,
• závěry speciálně pedagogických, popřípadě psychologických vyšetření.

Individuální vzdělávací plán je vypracován zpravidla před nástupem žáka do školy, nejpozději však jeden měsíc po nástupu nebo po zjištění speciálních vzdělávacích potřeb. Individuální vzdělávací plán může být doplňován a upravován v průběhu celého školního roku (podle potřeby).

Za zpracování individuálního vzdělávacího plánu odpovídá ředitel školy. Individuální vzdělávací plán se tvoří ve spolupráci se školním poradenským zařízením a zákonným zástupcem žáka nebo se zletilým žákem. Ředitel školy seznámí s individuálním vzdělávacím plánem zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka, který tuto skutečnost potvrdí svým podpisem.

Školní poradenské zařízení sleduje a dvakrát ročně vyhodnocuje dodržování postupů a opatření stanovených v individuálním vzdělávacím plánu a poskytuje žákovi, škole i zákonnému zástupci žáka poradenskou podporu. V případě nedodržování stanovených opatření informuje o této skutečnosti ředitele školy.

↑ nahoru

Slovo závěrem

Ať se rodič rozhodne na základě jakýchkoli kritérií, měl by vědět, že v prvé řadě jde o dítě a jeho celkový harmonický rozvoj. Chtění rodičů a jejich očekávání jsou nezřídka mnohem vyšší než možnosti dítěte – v takovém případě dochází k velkému zklamání, které pociťuje i samotné dítě, a to se pak s velkou pravděpodobností podepíše na jeho chování a psychickém stavu. Neschopnost smíření se s postižením potomka se může projevit právě v integraci, když si rodič nechce přiznat, že jeho dítě je jiné, a cestu integrace volí za každou cenu. Je však třeba brát v úvahu zejména individualitu každého dítěte a podle toho (a po důkladném zvážení) zvolit nejvhodnější cestu.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Seznam použité literatury

• Co byste měli vědět o integracia nevíte, koho se zeptat. Praha: Rytmus, ©2003. 31 s. ISBN 80-239-2053-7.
• Co je integrace a jaké má výhody, Dobromysl [online], [cit. 2016-07-20].
• Co je integrace a jaké má výhody, Klub nejmenších [online], [cit. 2016-07-20].
•  JEŘÁBKOVÁ, K. Integrace, legislativní vymezení vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami in Školská integrace žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. studijní opora  
• FUKNOVÁ, M. 2008. Integrovať mentálne postihnuté dieťa, ano stojí to za to, Život [online], [cit. 2016-07-20].
• MICHALÍK, J. Obecné podmínky školské integrace v České republice. In MÜLLER, O. et al. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0231-9 (brož.).
• (Upravený) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, RVP ZV, 2013. MŠMT [online], [cit. 2016-07-20].
• PRŮCHA, J.  Pedagogická encyklopedie. 1. Praha: Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2.
• VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum, ISBN 80-246-1074-4.
• Web "Zapojme všechny".