Agrese, šikana a jiné formy násilného chování

Autor/ka: PhDr. Alena Petriščová
Datum publikace: 15. 04. 2012, Aktualizováno: 13. 02. 2024

Šikana je chování, kdy jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje spolužákovi či spolužákům a používá k tomu agresi a manipulaci.

Co je agrese?

Agresivní chování můžeme vnímat jako prostředek k dosažení cílů. Je to způsob chování, který se dítěti v různých situacích osvědčil, a jelikož jiný model nezná (nebo neumí používat), využívá tento. Zejména dospívajícím přináší navíc pocit vlastní moci, možnosti ovládat situaci, což jsou pro ně důležité hodnoty. 

Literaturu k tématu agrese najdete v naší Odborné knihovně.

Co je šikana?

V souvislosti s agresí se na školách nejčastěji řeší šikana. Je to jedna z nočních můr pedagogů, stejně tak i rodičů. Pedagogové se bojí, že by ji nemuseli umět dobře vyřešit, a rodiče se obávají, že nedokážou své dítě dostatečně ochránit.

Šikana je chování, kdy jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje spolužákovi či spolužákům a používá k tomu agresi a manipulaci. Jedná se o jakýsi vlastní svět s jasnou hierarchií, pravidly, sankcemi i odměnami (přestože nemusí být vysloveny nahlas). Je to podobný model závislosti, jako je závislost na návykových látkách, automatech nebo počítačových hrách.

Děti  se v tomto relativně jednoduchém modelu dobře orientují a zvláštním způsobem jim to přináší pocit bezpečí. Jde o rozdělení žáků na silné a slabé. Agresor se cítí být mocný a oběť mu to opakovaně v nejrůznějších situacích potvrzuje. U oběti může docházet ke ztotožnění s agresorem, může agresora obdivovat a považovat ho za kamaráda, jelikož mu věnuje svou pozornost.

Oběti jsou vnímány jako ti, kteří svým jednáním takové chování vyvolali a zaslouží si je. Jsou pro své spolužáky něčím „divní“ nebo pouze jiní. Negativní hodnocení oběti snižuje pocity viny agresora a zároveň přihlížejících. Jedná se tedy o onemocnění celé skupiny, které se děje v kontextu vztahů ve skupině. Proto je potřeba pracovat s celým systémem.

Literaturu k tématu šikana najdete v naší Odborné knihovně.

Fáze šikany

Rozlišují se následující fáze šikany:

  1. Ostrakismus – mírné, převážně psychické formy násilí, které se dějí žákům na okraji skupiny. Jedná se o neoblíbené a neuznávané vrstevníky, na jejichž účet se dělají „drobné legrácky“ přinášející uvolnění a zpestření běžného školního dne.
  2. Fyzická agrese a přitvrzování manipulace – ve skupině stoupá napětí, které se ventiluje přes ostrakizované děti (slouží třídě jako hromosvod nálad).
  3. Vytvoření jádra – vytvoření skupinky agresorů, kteří systematicky šikanují nejvhodnější oběti.
  4. Většina přijímá normy agresorů – vede k tlaku ke konformitě.
  5. Totalita – dokonalá šikana. Normy agresorů jsou všemi přijaty a respektovány. 

AUDIO: Dětská šikana

Rozhovor s PaedDr. Zdeňkem Martínkem přináší odpovědi na řadu otázek, které si rodiče obětí i agresorů můžou v souvislosti se šikanou klást.

Jak šikanu řešit?

Je nutné vědět, že existuje zásadní rozdíl ve vyšetřování a pomoci u stadia počátečního (v první až třetí fázi) a u pokročilého. Ve čtvrté a páté fázi oběť nedokáže vypovídat a odmítá svědčit. Agresoři lžou, ostatní spolužáci lžou nebo nechtějí vypovídat z obav pomsty.

Z praxe víme, že problém neřeší jeho přehlížení – tím se chování pouze utvrzuje, zvyšuje napětí ve skupině, zhoršuje se prospěch žáků a dochází k nedůvěře v mezilidské vztahy. Navíc si žáci tento způsob chování přenáší i do dalších vztahů. Situaci ovšem neřeší ani přidělení nálepky „šikana“. Pouhé pojmenování situace sice problém zviditelní, vysloví se slovo, které vyvolává nejrůznější emoce, ale může bohužel paradoxně zabrzdit práci s celou skupinou.

Čtěte také:
O nevhodných přístupech v rodičovské výchově, psychickém násilí a jeho vlivu na vývoj dítěte
Děti na internetu: Jaký je přístup českých rodičů k ochraně dětí na síti?
Vážně nemocné dítě v rodině

Prevence šikany

Obětí se může stát jakékoliv dítě, a prevence šikany by proto měla směřovat přes témata respektování ostatních, zdravého prosazování svého názoru a zvyšování sociálního klimatu ve třídě k rozvíjení schopnosti navazovat přátelské vztahy s vrstevníky.

Děti často slyší, že by neměly mít na někoho „vztek“, měly by být hodné, neměly by se zlobit a podobně. Jenom milé a usměvavé děti mají přece hodně kamarádů. To, že se mně něco nelíbí, nevyhovuje mi a mám z toho špatné pocity, je platné a normální jak pro dospělé, tak pro děti. Cestou není popírání emoce, ale spíš její vhodné a přiměřené vyjádření.

Čeho si na dítěti všímat?

Jako rodiče jste na své dítě největším odborníkem. Proto radíme, pokud se vaše dítě chová jinak a nelze to vysvětlit omluvou „jde na něj puberta“ nebo možným nastupujícím onemocněním, začněte si ho více všímat (ne pozorovat) a mluvit s ním (ne vyslýchat).

Sledujte, zda se škola nestává tématem, které ho nadmíru zaměstnává nebo které tabuizuje, zda dítě nedělá zvláštní rituály, které dosud nevykonávalo. Dejte dítěti možnost, aby si samo zvolilo, o čem a do jaké míry s vámi chce mluvit. A vy si připusťte, že máte doma oběť, agresora či přihlížejícího šikaně. Pokud se vám dítě svěří, musí vědět, že něco uděláte a nepřejdete to bez povšimnutí.

Dalším častým indikátorem jsou ztráty či vyšší potřeba peněz, věcí, školních pomůcek a podobně.

Kdy a kde hledat pomoc

  • Než dáte dítě na školu, zajímejte se, jak má vybraná škola zpracovaný minimální preventivní program.
  • Přečtěte si více informací o dané problematice na důvěryhodných portálech či v odborně-populárních publikacích, například na internetových stránkách www.sikana.org. Důležité je kontaktovat třídní ho učitele a komunikovat také se školním metodikem prevence, výchovným poradcem či školním psychologem. Pokud vaše podezření podpoří, dohodněte si schůzku se zástupcem ředitele (nebo přímo s ředitelem) za přítomnosti (nejlépe) třídního učitele.
  • Máte-li pocit, že škola problém z různých důvodů nechce nebo neumí řešit, zkuste se obrátit na koordinátora primární prevence pro danou oblast (město, městskou část).  
  • Můžete také využít anonymního dotazování v internetových poradnách nebo krizové linky a linky bezpečí.
    Linka důvěry, tel. 222 580 697 – nonstop
    Linka bezpečí, tel. 116 111 – nonstop
    Linka důvěry Centra krizové intervence, tel. 284 016 666 – nonstop
    Linka důvěry Dětského krizového centra , tel. 241 484 149 – nonstop
  • Webové sídlo Kolotoč násilí
  • Centrum Locika připravilo komplexní webový portál jménem Dětství bez násilí, kde najdou rady a pomoc děti, rodiče, učitelé a další profese.
  • Problém je možné konzultovat s pracovníky pedagogicko-psychologické poradny nebo střediska výchovné péče, dále také v centrech a neziskových organizacích, které se zaměřují na primární prevenci a realizující intervenční programy.
  • V případě „léčby“ šikany a jejích následků (ať už jde o agresora nebo oběť) se obraťte na odborníky (psychology, terapeuty, poradce), kteří dlouhodobě pracují v dané problematice. Vždy je také dobré si o nich napřed získat nějaké informace z důvěryhodného zdroje.
  • Užitečné informace o kyberšikaně a dalších nebezpečích, která mohou dítě na internetu ohrozit, najdete na www.e-bezpeci.cz. Najdete zde i rady, jak předcházet či řešit případné ohrožení dítěte.
  • Další podrobné informace najdete také v našem článku: Agrese a šikana u dětí: Mohou za to média, rodičovská výchova, nebo geny?

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další literaturu k tématu najdete v naší Odborné knihovně.

Webové zdroje

Literatura

Výzkumy

Online obtěžování a kyberšikana, 2012. Zpráva projektu „Copingové strategie kyberšikany u adolescentů" (LD11008), realizovaného za podpory MŠMT.

Audiozáznamy

Videozáznamy

Autor/ka

Vystudovala speciální pedagogiku-etopedii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala čtyři roky na základní škole pro žáky s poruchami chování. Sedm let působí jako lektorka a koordinátorka programů primární prevence rizikového chování v Občanském sdružení Prev-Centrum. Aktuálně pracuje jako školní speciální pedagožka a lektorka programů primární prevence rizikového chování.

Odborná knihovna:
Články:
Vysmátý chlapec na louce

Dopustili jste se někdy vůči blízkým jednání, které považujete za násilné (anketa je anonymní)?

Choices